Už to není jen pes, který je uvázán někde na soukromém pozemku, žije si svým životem oddaného strážce páníčka a rodinného krbu. A když se mu podaří občas prchnout, budí přirozený respekt. Teď je to pes, který podle některých lidí je krvelačnou bestií, podle jiných zase nebezpečným a nevyzpytatelným zvířetem, podle dalších zase naopak mírumilovnou bytostí, kterou zajímají jen hárající se feny. Je pochopitelné, že majitelka a jí blízcí pejska hájí a budou hájit za všech okolností. Na druhé straně je také pochopitelné, že ti, které pes vystrašil, budou trvat na tom, aby pozemek byl zabezpečen a aby pes již nikdy neběhal volně po vsi. Podle všech předpokladů diskuse k tématu strachu z volně pobíhajícího psa zvrhla v jediné – vzájemné osočování, napadání, vyčítání prkotin. Nejsmutnější na tom je, že obětí se může stát jedině chudák pes, který se chová podle své vrozené přirozenosti a jestli pobíháním po ulicích a štěkáním a ceněním zubů na kolemjdoucí porušuje nějaký zákon či pravidla, to on neví. Psi číst neumějí.

Čtěte také: Majitelka tvrdí, že její pes nikdy nikoho nenapadl