A když, tak to byla určitě sázka, o které jsem bezpečně věděl, že ji vyhraju, protože jinak bych se asi nevsadil. Nejsem ten typ. Ale mám rád kuriozní sázky, navíc takové, ve kterých lidé dokáží, že něco umí. To je případ Radka Šedivého, který chtěl kamarádům dokázat, že uběhne padesát okruhů na stříbrském atletickém oválu. A skutečně to dokázal. Takže takové a podobné sázky? S těmi lze jedině souhlasit, přinášejí do života lidí pozitivní náboj a povzbuzují přítelské vztahy, protože obvykle je předmětem té obligátní otázky „O co?“ něco tekutého. Něco, co si společně výherce i prohrávající v sázce spolu vypijí a většinou pozvou pár přátel. Tak mě napadá, nedávno jsme měli volby. Co kdyby se předvolební hašteření politiků převedlo do sázky. Kdyby si třeba Paroubek s Nečasem podali ruce a řekli si – o co, že ten stát vyhrabem z toho bláta, aby byli lidé zase spokojení? Možná by se pak všichni politici snažili víc kopat za voliče, než za svoje strany. Ono totiž chlapské slovo a podání ruky při sázce někdy má větší váhu než plané politické sliby. Ale to je jen utopie. Politika je, bohužel, politika.