V souvislosti s LOH si nemohu nevzpomenout na vzácné setkání. Před lety se v Tachově konaly klubové večery. Hosty jednoho byli manželé Zátopkovi. Emil Zátopek byl v té době už pán v letech, ale elánu měl na rozdávání. Neuměl nic dělat pomalu, jakoby pořád závodil – rychle mluvil, rychle se pohyboval, dělal rychlá gesta. Určitě bude mít v Londýně své následovníky, a to nejen v atletice. Mohl mezi ně patřit i Zdeněk Štybar. Moc jsem si ho přála vidět při olympijském silničním závodu, protože on rozhodně mezi nejlepší reprezentanty své země patří. Nedá se nic dělat, počkáme si do příští olympiády, třeba do té doby Zdeněk přesvědčí o svých kvalitách i prezidium cyklistického svazu, protože my, jeho fandové, o nich už dlouho víme. Víme i to, že Zdeněk by vypustil duši, aby vybojoval dobré umístění. Holt si počkáme na španělskou Vueltu.