Bude to už dvacet let, co se Československo rozdělilo na Česko a Slovensko. Ve škole jsme kdysi mívali v rámci výuky českého jazyka i pár hodin slovenštiny, v televizi jsme slovenštinu slýchávali denně ve zprávách, slovenské inscenace a filmy nebylo třeba dabovat do češtiny. Nám prostě připadalo zcela normální, že slovenština je součást našeho života, nebylo třeba nám ji překládat, rozuměli jsme dobře. Stačilo pár let a jsou z nás cizinci. Děti už Slovákům nerozumí. Na sportovištích se z nás stali nelítostní soupeři. Filmy je třeba předabovat. A pak stačí jen jediné obyčejné setkání, jako bylo to ve Vítkově. Najednou si vzpomeneme na stejné písničky, jazykové znalosti se opět vybaví, umíme se zasmát stejnému vtipu a nepotřebujeme k tomu překladatele. A když dojde řeč na rozdělení, všichni říkají – to se nemělo stát.