V tom dnešním případu, který popisuji v článku, stáli proti sobě dva bratranci. Oba byli podle mě nedůvěryhodní. Jeden patnáctkrát soudně trestaný a ve svých 36 letech protřelý kriminálník, druhý 24letý psychicky labilní, desetkrát léčený v psychiatrické léčebně a několikrát se pokoušející o sebevraždu. Každý vypovídal jinak a samozřejmě účelově. První sebevědomě, dokonce si přinesl papír s poznámkami a skákal soudci do řeči, dokonce ho opravoval. Druhému sebevědomí chybělo, zajíkal se, na některé otázky neuměl odpovědět nebo si nevzpomínal. Ani on ale není žádný andílek. Oba toho mají přes své mládí za sebou víc, než toho mnohý stihne za celý život. Nedokázala bych posoudit, kdo z nich měl pravdu – jestli ji vůbec některý z nich měl. Jak už jsem řekla, nezávidím senátu a jsem sama zvědavá, jak se mu podaří tohle klubko lží , polopravd a tvrzení rozmotat.