Potkala jsem plno přátel od vody, ale i těch, co vůbec nerybaří. Právě ti mě rádi překvapují výroky typu, no jo, tichý blázen, sedí hodiny u vody, čumí do blba a výsledek žádný. Právě pro tyhle týpky píšu tyto řádky. Blázen možná jsem, jestli tichý, to je sporné. Ale rozhodně my „tiší blázni“ nepatříme mezi blázny nebezpečné, pokud už nás k nim řadíte. Celkově za to si mohu postěžovat, že plno bláznů žije i kolem mě. Řídí auta na silnicích a jedou si to stovkou v obci, občas i mimo vozovku. Kolegové v práci také občas blázní, protože je někdy tlačí čas a počítače nejdou, jak by měly, potom i zapomínají i na slušná slova naší krásné mluvy. Občas někoho takového potkám i na úřadech, kde si dělají zřejmě blázny ze mě a posílají mě od čerta k ďáblu. Nikdy nevím, kde takového blázna potkám,ale na rybách to zřejmě nebude. Tam totiž chodí samí inteligentní lidé bez ohledu na vzdělání. Sedí v přírodě, poslouchají ptáčky a šumění vody, dýchají čerstvý vzduch, venku i dobře chutná svačinka. Občas i něco zabere, tak je o zdravé vzrušení vystaráno. O tom, že nás nebolí záda od sezení jako u počítače, ani nemluvím. Tak potom, kdo je vlastně blázen?