Netvrdím, že jsem nikdy nešlápla vedle, v některých situacích člověk opravdu udělá zrovna to, co se mu v ten moment zdá nejvhodnější, byť to není zrovna košer. A pak buď zaplatí, nebo má štěstí, že to nikdo neviděl. Každopádně všechna povolání mají svá úskalí a čím více je práce dotyčných na očích, tím více má pak nespokojenců kolem sebe.

Reaguji na věčné urážky policistů, kteří, podle řady z vás, nic neumí, nic nedělají, plácají se v pracovní službě jinde, než mají být. Moje profese se s jejich dost často kříží a věřte mi, že nikdo z nás není nadšený, když se musí potkat u umláceného psa, u vykradeného bytu nebo při zásazích na komunikaci. Rozhodně nás neláká být u zemřelé osoby, kterou navíc možná i osobně známe. Spolupracujeme i v noci, kdy většina lidiček spokojeně chrupká v pelíšku a my se venku v zimě snažíme po akci dát dohromady zápis.

Zatímco já si to pak v teple doma sepíšu, tak oni mají potom ještě několik výjezdů. Ale co naplat, ti, kteří policistům v noci přidělávají práci se s tím veřejností nesvěří, že se třeba poprali, pořezali, kradli a podobně. A tak to pak vypadá, že „policajti“ jsou na nic a v noci se prý bojí ven. Což bych se já ani nedivila, když mají jít kolikrát dva proti osmi.