Předpokládám proto, že uvidíme umouněné nositele štěstí v ulicích našich měst, městysů a obcí mnohem častěji, než dosud. A to je dobře, moc se na to těším. Možná proto, že je kominíků málo, zmizelo mnohým lidem štěstí a s ním ruku v ruce i spokojenost, chuť do života. S absencí štěstí se vytratil z našich tváří úsměv, jiskra z oka. Prostor dostala podmračená tvář, neochota, nevlídnost, vztek, zloba a závist. Teď už znám viníka. Mohou za to kominíci! Přestali mezi nás chodit a rozdávat nám štěstí. První na to přišli tvůrci nové vyhlášky, kteří mezi nás znovu posílají řemeslníky s kominickým náčiním. A pak, že jsou naši zákonodárci k ničemu. Kdepak – myslí na nás a na naši spokojenost, dávají nám kominíky. My se teď už můžeme jen a jen těšit, že se k nám s jejich návratem vrátí i naše ztracené štěstíčko – třeba i to pokakané. Vítejte zpět, páni kominíci. Můžeme si na vás sáhnout? Potřebujeme to.