Ale když některá ze stran, které ve sporu figurují, požádá o medializaci případu (na což mají nesporné právo), závěr je vždycky jednoznačný. Jako jediný špatný a ten nejhorší z toho vždycky vyjde novinář. Proč? Protože dělá svoji práci a dává prostor k vyjádření všem zúčastněným stranám. O sousedských sporech psal Deník několikrát a v podstatě pokaždé byly hádající se strany nespokojené, protože se v článku objevily názory protivníka. Podle stejné šablony jedou účastníci sporu v Pavlíkově. Na případ upozornil pan Krauskopf, který v něm figuruje jako uživatel jednoho z pozemků. A tak dostal prostor k vyjádření. A protože se záležitost týká pana Blažka, dostla i pan Blažek prostor k vyjádření. A další zúčastněnou jsou Bobálovi, dostali i oni prostor k vyjádření. A výsledek? Diskuse k článku na internetových stránkách Tachovského deníku, kde někteří aktéři případu obviňují autora článku ze lží. Ale autor jen tlumočil čtenářům, co mu bylo aktéry řečeno. Ale tak to prostě je, podle starého rčení: Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. V sousedských sporech jde vždycky hlavně o emoce, logické myšlení a zdravý rozum jsou obvykle potlačeny a v mnoha případech toho pak lidé třeba litují…