Zřejmě tehdy na ledě dělali své první bruslařské pokusy kluci, kterým je dneska deset, jedenáct let. Jezdili se sem učit bruslit i kluci z Boru, ze Stráže a dalších míst. Nevydrželi všichni, ale ti, co zůstali, začínají sklízet zasloužené úspěchy. Mladších žáků je jen čtrnáct a porážejí mančafty z celého Karlovarského kraje. Vloni, když hráli nižší soutěž, mohli se pochlubit například i skalpem Plzně. Je obdivuhodné, co dokázali. Ve větších městech, kterých je většina, má trenér z čeho vybírat. Komu hokej nejde, s tím se rozloučí nebo ho přeřadí do „béčka”. V Tachově musí pracovat s každým klukem, který chce trénovat a hrát, ať má větší nebo menší hokejové vlohy. A klobouk dolů, trenér si s tímto handicapem dokázal poradit. Kluci tvrdě trénují, a to třeba i před začátkem školní výuky a dokáží pod jeho vedením vyhrávat. Dík patří i rodičům, kteří musejí být nutně do hokeje stejně zapáleni jako jejich ratolesti. Jinak to nejde. Rodiče vozí kluky na tréninky, ne všichni totiž bydlí v Tachově. Jezdí s dětmi na zápasy, pomáhají při organizaci turnajů, jsou těmi největšími fanoušky. Škoda jen, že v těch nejmenších kategoriích je málo hráčů, a tak není úplně jasné, jestli budou mít dnešní mladší žáci své následovníky.