Tentokrát jsem si příjemné zážitky přivezla ze dvou míst okresu. Tím prvním jsou Kladruby. Je neuvěřitelné, co všechno se tady děje. Od pátku do neděle tu pořádali čtyři akce. Jen kladrubští by dokázali zaměstnat svojí agilností jednoho redaktora na plný úvazek. Navíc všechno dělají s nadšením. Jak je pak možné, že v některých srovnatelných městečkách a obcích je „mrtvo“? Je to prostě v lidech. Stačí jeden nadšenec a drápkem se chytnou další a pak už je to jako epidemie E. coli. Druhým zážitkem pak bylo setkání s profesorem Pavlem Novákem. Subtilní a šarmantní světově uznávaný vědec, jemuž bude v září neuvěřitelných devadesát tři let, mě nadchnul svou „obyčejností“, skromností, krásnou češtinou bez jakéhokoli cizího přízvuku. Opět se ukázalo, že ti „největší“ lidé nepotřebují svou slávu vytrubovat do světa a jsou obvykle také ti nejskromnější, nejobyčejnější. A bohužel je tomu i naopak… Pan profesor je na své roky také mimořádně vitální. V sobotu odpoledne jsem procházela unavená a upocená Stříbrem. A hádejte, kdo mě v Minoritských zahradách čile předběhl?