Ale zdejší obyvatelé to už prý většinou znají. Jak řekli ve Stříbře Artimovi „Vždyť to ještě nic není, buďme rádi, že nejsme v Austrálii.“ Stříbrští jsou převážně na kopci, ale třeba Svojšínští museli jezdit do práce ke Stříbru oklikou přes Černošín. Silnice se prostě ocitla pod vodou a nejen ona, také letní tábor a chaty podél řeky. Říká se, že oheň je dobrý pomocník, ale zlý pán, já bych si troufla totéž tvrdit i o vodě. Teď jen doufám, že už máme to nejhorší za sebou a voda se uklidní. A držím palce všem, kteří žijí poblíž koryt. A dnes jsem si uvědomila, proč je vlastně vysoká nabídka chat u řeky a prakticky dlouho neprodejných. To, co dříve bývalo výsadou vyvolených, je v posledních letech spíš danajským darem, romantika se zřejmě vytratila s postupným odčerpáváním vody z objektů a odplavením zahradního nábytku. Tož lidé, vzhůru na kopce, ty se stanou nejvyhledávanější a nejdražší lokalitou. Až dojdou, tak už nám zbudou jen obydlí na lodích.
