Radost z toho, že i když jsou už více než čtyřicet let z vojny doma, stále se spolu přátelí a kamarádí. Sice se někteří z nich vídají jen jednou za deset let, ale to stačí. Sejdou se, projdou si místa, která spolu navštívili v uniformě, zavzpomínají si. I v pátek, kdy jsem se s nimi osobně setkal, vzpomínali. Na dobré i zlé co spolu prožili, na humorné i méně humorné příběhy a situace, na kamarády, kteří s nimi letos nemohli být i na ty, kteří s nimi už bohužel nebudou nikdy. Myslím, že z bývalých chlapců jsou dnes opravdoví chlapi.