Jsem totiž z té generace školáků, která byla komunistickou agitkou zasažena už od první třídy. To bylo samé budování a fotografování před rudým praporem. Jsem rád, že tyto doby už pominuly a že jsou už na smetišti dějin. Podle mého názoru nepatří politika do škol. Máme na to dokonce zákon. Ale není politika jako politika. Zákon má na mysli to, aby politici neprováděli svůj často špinavý boj mezi s sebou právě prostřednictvím dětí. Pokud má škola fungovat jako instituce připravující děti na reálný život, měla by to dělat se vším všudy. Jestli si páni politici myslí, že studenti dnes se svými učiteli o politice nemluví, šeredně se mýlí. Ono je potřeba o tom mluvit. Aby si mladí mohli na politiku udělat svůj vlastní názor. Já si mylsím, že politici se proti tomuto projektu postavili ze strachu. Ze strachu o svá teplá místa a že, nedej bože, by studenti mohli opět po dvaceti letech pomoci ovlivnit postoj voličů. Vypadá to, že politici svůj strach myslí upřímně. Ale to už tady jednou bylo.