A tak ji mnozí využili k výletům a procházkám. Tachované měli možnost vyrazit za historickými památkami svého města. Učinilo jich tak překvapivě hodně. Asi nejvíc lidí bylo zvědavých, jak pokračuje rekonstrukce jízdárny. Při její návštěvě jsem si vzpomněla na dobu, kdy se zcela záměrně počítalo s tím, že se nechá tento skvost spadnout. Patřila státu a okresní úřad tehdy „zařídil“, že přestala být památkou. Pak se objevilo několik potencionálních kupců. Nemýlím–li se, měly zájem dokonce cirkusy, které si tu chtěly udělat zimoviště. Potom spadla do klína městu a to rozhodovalo, co s ní – zda ji nechat dál chátrat nebo ji alespoň zakonzervovat, či se pokusit sehnat miliony na záchranu. Možná byste se divili, kolik tehdejších zastupitelů bylo proti její záchraně. Převážilo naštěstí mínění těch, kteří ji chtěli pro Tachov zachovat. Myslím, že to bylo správné a šťastné rozhodnutí. Stačilo jen chvilku poslouchat sobotní návštěvníky, jak na její současný vzhled pějí chválu.