Vždy jsem si vybral nějaký kasovní trhák a už jsem se těšil z požitku, který na mě dosedne po usednutí do pohodlného polstrovaného křesla. V držáčku jsem měl colu a popcorn a mohl jsem vychutnávat. Do této chvíle paráda. Pak začalo promítání. Než se však divák dočkal úvodních titulků, byl masírován reklamou, a to dobrých dvacet minut. Začínal jsem tedy být, a nejen já, znechucený tím, že musím poslouchat, že vložky té a té značky jsou prostě nejlepší. Inu, začal film, vše proběhlo v pořádku. Další překvapení ale bylo, že nás v sále sedělo asi deset. Říkal jsem si, hm, asi je na lidi ještě moc brzo, chodí asi později. Odešel jsem a za pár dní jsem šel do jiného multikina. Šel jsem na Marhoulův Tobruk se svou přítelkyní. Opět jsem si vyslechl reklamu na skvělé vložky, které nic nepropustí a opět jsem si vychutnával kvalitní film. Když rozsvítili, byli jsme v sále pouze čtyři. A to podotýkám, že to byl den po premiéře. Takže pánové promítači, zde, na okrese, nevěště hlavu.