A to nemám na mysli výsledky, ale radost ze hry. Jenže po hřišti pobíhají občas hráči, kteří to, jak se říká, až moc žerou. Někteří plácají do kamery, nadávají, případně se trefují míčem do obličeje (víte jistě, koho myslím). To je ještě jaksi snesitelné, i když to s fotbalovou etikou nemá nic společného. Ale bohužel jsou i tací fotbalisté, kteří v zápalu boje zapomínají přemýšlet, že mohou skutečně ublížit. A pak to může dopadnout tak, že postižený hráč, kterého nějaký takový fanatik fauloval, se už těžko úplně normálně projde. Je to smutné. Fotbal by měl skutečně přinášet radost. A byť se s nějakým tím šrámem, pochroumaným kotníkem, nebo s jiným nešvarem musí počítat, zranění způsobená brutálními fauly, úmyslnými zákroky, jsou také jeho součástí. Škoda. I když se řada viníků těchto faulů hájí tím, že to tak nechtěli. Samozřejmě, že nechtěli nikoho tak moc zranit. Ale faulu se dopustili zcela vědomě. Možná by se mělo trestat přísněji.