Oficiálně se v době, kdy jsem dospíval a nabíral vědomosti, o srpnové invazi a následující normalizaci prakticky nemluvilo. Ale protože jsem chtěl vědět, co se tehdy dělo, základní znalosti jsem měl – a nikoliv ty oficiální, komunisty zkreslené, ale ty tzv. z druhé ruky, ovšem pravdivé. Dnešní mládež je na tom lépe. Historie se nemusí přizpůsobovat době, ale naopak je možné dějiny vykládat tak, jak se skutečně děly. A o roku 1968 se naštěstí mluví a píše dost a myslím, že objektivně. Je tedy na lidech a především mládeži samotné, nakolik chtějí tyto informace vstřebat. Soudě podle současných zájmů mladých lidí, nejvstřícněji přijaté informace by asi byly formou počítačové hry nebo nějaké multimediální prezentace zasílané přímo na mobil. A proč ne? Dnešní komunikační technologie má široké možnosti, tak proč je nevyužít třeba zrovna pro rozšíření vědomostí o temných stránkách naší minulosti.