Spoléháme na ně, přímo kalkulujeme s tím, že také patříme do nějaké kategorie nedotknutelných, že se nám nic zlého nepřihodí. Jsem přeci dobrý člověk a Bůh to vidí, ujišťujeme se.


Bohužel, právě dobrým lidem se stávají ošklivé věci. Policejní statistiky hovoří jasně: Nejsnadnější kořistí kriminálníka je sice starý, nebo bezmocný člověk. Ale stejně tak vleze nemytá šmatlavá zlodějská ruka do špajzky i lidem středního věku. Datem narození se zločinci řídí jen občas. To už spíše hodnotí míru obtížnosti loupeže. A teď hádejte – vykradou toho, kdo má zámek za dva tisíce, nebo toho, kdo má čínský šunt za 60 Kč…?