Tedy i ty nejhorší podoby mentální retardace. Hlavně na studentech bylo vidět, jak s postiženými dětmi soucítí a mnozí měli skutečně slzy na krajíčku a dali tak průchod svým okamžitým emocím.
Řada z nás si ještě nedokázala zvyknout na skutečnost, že takoví lidé mezi námi žijí a že jsou nedílnou součástí naší společnosti. Někteří k nim přistupují s předsudky, řada dokonce s těžko skrývatelným odporem.
Ale pozor! Je třeba si konečně uvědomit, že v dnešní době plné drog může jednou něco podobného potkat i naše potomky. Pak budeme po společnosti chtít, aby našim dětem pomohla, a to co nejlépe to bude možné. Zamysleme se a přijmeme nebohé oběti nemocí mezi sebe! Jednou takovou potřebu budeme mít třeba i my…