I když text toho fejetonu vyznívá nakonec poněkud jinak než by se mohlo zdát podle jeho nadpisu, nabízím čtenářům k tomu pár slov. To dělám za prvé kvůli doplnění z jiného úhlu pohledu, za druhé proto, že věc se netýká jen Čechů, jak by se mohlo podle některých formulací zdát.
Pár příkladů: Mnichov, jeden z důkazů, že chyby či omyly neděláme jenom my, Češi. Tehdejší představitelé Velké Británie a Francie byli přece dobře varováni, že podpisem mnichovské dohody udělají osudovou chybu, ale nedali si říct. Přesněji řečeno, nedali si říct včas.
Rok 1989 u nás: tolik zde bylo radosti, a na druhé straně, kdo z poctivých lidí dnes není rozčarován? Vládnou tu hlavně peníze, což asi v tržním hospodářství má být, ale jsou ty peníze poctivé?

Lze se domnívat, že např. bratranci Veverkové udělali ten svůj orebný nástroj hned napoprvé k úplně dokonalosti, tedy bez dolaďování? Těžko. Nakonec téměř všechno, co dnes považujeme v technice za samozřejmé, se na dnešní úroveň dostalo po odstranění chyb. Někdy mnoha.
Několik dalších připomínek: Není chyba, čili omyl, vlastně příležitost se zlepšit? Je, ale musí se napřed odstranit, jenomže to přece předpokládá jej nejdříve zjistit, přiznat a odstranit. A čím mladší ten omyl člověk odstraní, tím lépe.

Jenomže většina z nás, a v tom má ten fejeton pravdu, se často snažíme omyly zastírat. Zvlášť ty vlastní. Což patří k těm největším chybám.
Takže hledisko pohodlnosti či nepohodlnosti není zdaleka jediné, z něhož lze chyby a omyly posuzovat. A navíc, chyby a omyly, to není věc nepodstatná, stačí se objektivně podívat na vlastní život, a třeba i do historie. Chlapský přístup k vlastním omylům může být vysoce přínosný. I když ne každý, kdo se vypraví po mořích a oceánech do Indie, objeví Ameriku.

Petr Janata