Přesto se to někde daří, zlodějů je pořád dost a barevné kovy či železo patří k lukrativnímu zboží. Ne všechny sběrny ale podezřelé zboží odkoupí, některé jsou dokonce připraveny zavolat policisty, pokud se jim něco nezdá. To jsme se dozvěděli při našem redakčním testu. Mne ale zaráží něco úplně jiného. Pozastavuji se nad vůlí a neúnavností, se kterou se zloději kovů pouštějí do své činnosti, i když ví, že za ni dostanou jen zlomek skutečné hodnoty. A co to dá dřiny a námahy. A jak se přitom riskuje. Není to tak dávno, co si někde ve středních Čechách vyžádala krádež kovů z rozebírané montované haly lidské životy. Tolik námahy pro pár korun? Zloději kovů si možná nedovedou spočítat, že kdyby chodili do práce, vydělali by si asi více. Ale na druhé straně, jít čórnout pár desítek metrů měděného drátu, to je hodina námahy, pět minut strachu a pak pár dní odpočinku. A ten adrenalin, přátelé… Hmm.