Kliknutím zvětšíteNení jasné, čím malé zrcadlo vlastně zaujalo pozornost kurátorky východoasijské sbírky muzea Hou-mei Sungové. Právě ona si ale následně všimla jeho podobnosti s čínskými „magickými“ zrcadly, která se nacházejí v muzeích v Tokiu, Šanghaji a New Yorku.
Ačkoli zrcadlo ze Cincinnati bylo o poznání menší a zdobil ho jiný typ čínského písma, Sungová postřehla i stejné prvky. Na jaře tak k dalšímu zkoumání přizvala i odbornici na restaurování uměleckých děl. „Navštívily jsme společně sklad, kde jsem ji požádala, aby na zrcadlo posvítila. Použila blesk svého mobilního telefonu – a ono to fungovalo,“ vysvětluje pro server americké televize CNN Sungová.
Zrcadlo na stěnu místnosti odrazilo nezřetelnou změť symbolů a čar, to vědce povzbudilo k dalšímu výzkumu. Po sérii pokusů, které zahrnovaly použití různých zdrojů světla, se jednoho dne na zdi ukázala sedící postava. Podle nápisu na zadní straně zrcadla jde o vyobrazení buddhy Amitábhy, jednoho z pěti dhjánibuddhů, který hraje významnou roli v mahájánovém a vadžrajánovém buddhismu.
Objev učinil z muzea v Cincinnati jednu z mála institucí, která dnes vlastní „kouzelné“ zrcadlo. „Byly jsme nadšené. Sama vím jen o třech takových muzeích, a to včetně Metropolitního muzea umění v New Yorku,“ popisuje radost z objevu Sungová.
Tajemství starobylých zrcadel
Leštěný bronz sloužil jako primitivní zrcadlo příslušníkům mnoha kultur od starověkého Egypta až po údolí Indu, jeho zpracování bylo dle portálu Ancient Origins zdokonaleno právě v Číně a později v Japonsku.
Přesný původ takzvaných čínských magických zrcadel není znám, jejich používání se ale dá vysledovat do období dynastie Chan (206 př. n. l. - 24 n. l.). Ve starých záznamech se opakovaně objevují zmínky o knize nazvané Zápisky o starobylých zrcadlech, jež měla údajně obsahovat návod na výrobu těchto předmětů. Ta se však za podivných okolností ztratila před více než tisícem let – a tajemství zrcadel tak zůstalo zachováno.
Částečně bylo objasněno až po mnoha staletích, a to na základě rozsáhlých pokusů evropských vědců, kteří se zrcadlům snažili přijít na kloub od roku 1832. Dnes se předpokládá, že povrch starobylých zrcadel reprodukuje vzory na zadní části. Drobných – a okem neviditelných – kazů na povrchu zrcadla, které se shodovaly se vzory na jeho zadní části, se zřejmě dosáhlo proškrabováním, leštěním a potažením povrchu vrstvou látky na bázi rtuti. Požadovaný vzor byl zpravidla odhalen poté, co na zrcadlo v určitém úhlu dopadly sluneční paprsky.
„Magická“ zrcadla možná přišla o část svého tajemství, vědci by je dnes přesto vyrobit nedokázali. „Je jedno, do jaké míry dokážeme teoreticky objasnit jejich výrobu. Vždy záleželo na člověku, který povrch zrcadel leštil, což byl nesmírně obtížný úkol. A proto jsou dnes tak vzácná,“ upozorňuje Sungová.
Vzácná však možná není to správné slovo. Je nutné si totiž uvědomit, že zrcadlo ze Cincinnati se ve sbírkách muzea nacházelo nejpozději od roku 1961, kdy bylo poprvé zaprotokolováno. Sungová se ale domnívá, že jej muzeum mohlo získat již dávno předtím. A až dosud se o něj nikdo příliš nezajímal.
„V on-line aukcích jsem narazila na zrcadla, která vypadají podobně jako to naše. Nikde se o nich ale nedočtete, že jsou kouzelná. Přesto věřím, že některá z nich by magická mohla být. Jen o tom lidé neví,“ tvrdí kurátorka.
17
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
