A borec, který má ve své sbírce několik republikových titulů, medailí i reprezentačních startů, cílí hodně vysoko.

Zápas má ve Stříbře dlouhou tradici, když v 60. letech minulého století zde fungoval vojenský oddíl Dukla Stříbro, který položil základ současného klubu. Po zrušení stříbrské Dukly převzal v 70. letech zápasníky Baník Stříbro. Zodpovědnost za udržení zápasu ve Stříbře tehdy vzali na svá bedra bratři Lev a Boris Goldobinové. Zásluhou těchto dvou trenérů se mohou současní borci i dnes věnovat tomuto starému sportu.

Na pár otázek nám zodpověděl úspěšný zápasník a reprezentant Lukáš Adam.

Jak dlouhá je obvyklá sezona zápasníků?

Hlavní sezónu zápasníků rozdělujeme na dvě části – na jarní a podzimní. Pauza bývá přes letní a zimní prázdniny. Během této pauzy se připravujeme formou soustředění a různých srazů.

Lukáši, v jaké váhové kategorii Vás můžeme ve výsledkových listinách najít?

Momentálně startuji v kategorii seniorů (mužů od 21 let – pozn. redakce) v hmotnostní kategorii do 79 kg. V této kategorii není mnoho regionálních soutěží. Podmínky pro přípravu nejsou optimální, ale konkurence je zatím stále na slušné úrovni a to mě žene kupředu.

Jaký oddíl reprezentujete?

Kmenovým oddílem je Zápas Stříbro, ale mám i zkušenosti s hostováním za zápasnický klub Teplice a momentálně hostuji v 1. lize seniorů za zápasnický klub Hradec Králové. V dresu Stříbra jsem letos vybojoval bronzovou medaili na republikovém šampionátu mužů.

Specializujete se na řecko- římský styl nebo na volný styl zápasu?

Zápas Stříbro je především klub volnostylařský a i já osobně závodím tímto způsobem. Zároveň v dětských kategoriích je snaha mladé naučit i techniku řeckořímského stylu.

Kolik času zabere trénink zápasu pro ambiciózní borce?

Jelikož tento sport v Česku pomalu upadá a podmínky nejsou optimální, tak nezbývá nic jiného než chodit do práce. Nyní, když klub Zápasu Stříbro nemá ve svém kádru žádné reprezentanty, jsme tréninky omezili. Trénujeme jen třikrát týdně v porci 1,5-2 hodiny.

Dříve jste se dostal k tréninku častěji?

Ano, když jsem figuroval v kádru reprezentace bylo prostoru na trénink více. Čtyřikrát týdně v tělocvičně se zaměřením na trénink na žíněnce a posilování. Nechyběla ani individuální příprava, kdy jsem dvakrát v týdnu běhal, jezdil na kole či jinak udržoval kondici.

Máte nějaký trik, jak si udržet závodní váhu mezi soutěžemi?

Máme podobně jako judisté mnoho společného v tréninku a stravování. Váhu si hlídám během celého tréninkového období. Do dané váhové kategorie pak shazuji (většinou kolem 5 kilogramů) těsně před závody ve vrcholné přípravě. Je to dost individuální a každý na to má svůj vlastní trik. Jedno je jisté – nejíst a nepít.

Jak dlouho již zápasíte na žíněnkách a co Vás motivuje do dalších bojů?

Věnuji se tomuto sportu již od útlého věku a motivací pro mě je udržení tohoto krásného a tradičního sportu, zisk výborné fyzické kondice a touha po zisku medailí.

Komu vděčíte za vaše úspěchy?

Určitě rodině i proto, že mým trenérem je můj otec, který za sebou má veleúspěšnou kariéru zápasníka. A také našemu mateřskému oddílu, který s mým bratrem rádi reprezentujeme na tuzemských, ale i zahraničních akcích.

Máte čas se věnovat i jiným sportovním aktivitám?

Jelikož se Zápasu snažíme dát všechno a ještě chodíme do zaměstnání, tak na jiné sportovní aktivity nezbývá moc času. Přesto pro zpestření občas provozujeme rekreačně i jiné sporty.

Na čem si „hora“ svalů ráda pochutná a jakou poslouchá muziku?

Vyloženě oblíbené jídlo nemám, ale rád si pochutnám na kvalitním steaku. K takovému jídlu určitě patří pivo nebo nějaký pořádný zdroj cukru, jako třeba coca-cola. Preferuji muziku tvrdšího stylu.

Triumfy v republikovém měřítku, úspěchy za hranicemi. Čeho by chtěl ještě Lukáš Adam dosáhnout? Každý sportovec by měl cílit co nejvýše. Proto i když nemáme ideální podmínky, věřím v účast na olympijských hrách. Pro úspěch udělám maximum a budoucnost ukáže.