Chybí nám závody, říká Kelemen

Zářivý oranžový dres vyměnil český vicemistr v časovce do 23 let za barvy Elkov Kasper. Mezi ostřílenými mazáky nejlepšího silničního týmu u nás je rodák z Brnířova u Kdyně druhým nejmladším jezdcem.

Mimochodem, jak vypadá volný den profesionálního cyklisty?

Ráno se protáhnu, uvolním svaly a pak tak na hoďku a půl sednu na kolo. Jen v lehkém tempu a potom odpočívám. Kouknu na nějaký seriál, nebo doma doháním věci, které při běžném tréninku nestihnu. A ještě raději mám dny úplně bez kola. Zvýší to chuť do tréninku.

Z farmy CCC jste se vrátil domů. Je to velká změna?

Úplně jsem si nepohoršil, protože v rankingu UCI je Elkov Kasper výš než byla farma céček. V týmu jsou zkušení kluci, od kterých se můžu učit, kvalitní je závodní program i zázemí. Třeba v zimě jsme dva měsíce trénovali ve Španělsku.

Ze záložního týmu jedničkové stáje bylo ale k angažmá na světové scéně asi blíž.

To určitě. Od juniorů jsem působil v zahraničí, nejdříve ve Švýcarsku, pak v Polsku, a byl jsem na očích. Ale není všem dnům konec. Musím podat co nejlepší výkony, zajet výrazné výsledky a říct si zase o nějaké zahraniční angažmá.

Trenér Viktorie: Víme, že Teplice můžou být silnější. V poháru to bude boj

Dostanete k tomu jako jeden z benjamínků v sestavě Elkov Kasper šanci?

Pokud nezasáhne covid, tak bych měl absolvovat dost závodů, ať už s týmem nebo s reprezentací do 23 let, a nějaké šance by měly přijít. Jasně že prvotní je práce pro tým, kdy se jede na předem určené dva tři lídry. Ale když ji splním, tak věřím, že nějakou šanci dostanu, a bude na mně, jak s ní naložím.

V úvodním závodě národního poháru mezi Velkou Bíteší a Brnem bral Elkov Kasper první a třetí místo. Jaká byla vaše role?

Pracoval jsem pro lídry, kterými byli pozdější vítěz Kukrle, Otruba a Adam Ťoupalík. Závod jsme měli celý čas pod kontrolou a vítězství Kukyho po úniku dvou jezdců i bronz Kuby Otruby, který z pelotonu odjel v závěrečných kilometrech, jen podtrhly dominanci našeho týmu. Když máte silný, vyrovnaný tým, je to znát.

Je něco, co v novém působišti postrádáte?

Jestli něco, tak víc závodů, ale to souvisí s pandemií. V celé Evropě se závody ruší nebo odsouvají na podzimní období, a to nepřidá. I na ostatních klucích je vidět, jak moc jim závodění chybí. Třeba pro mě byla Bíteš teprve čtvrtým závodem v sezoně, což je na konec dubna málo.

Když jsme u změn, tak tým v úvodu sezony měnil značku kol. Jaké bylo přesednout z Authorů na Wiliery?

Není to obvyklé, ale jde o krok k lepšímu. Ať už jde o tuhost rámu nebo vybavení kol. Máme elektronické řazení, kotoučové brzdy. To kolo prostě jede, ale potřebujete nějaký čas se s novým materiálem srovnat. Nastavit posed, aby vše bylo, jak má, a to taky není hned.

Můžeme jen získat, říkal si Šmíd před rozstřelem

Sladit posed vzhledem k postavě a zvykům jezdce je alchymie. Sázíte na zkušenost, nebo na měřicí techniku?

Někteří kluci to dělají od oka, ale já ne. Chodím ke specialistovi, který nastavuje posed pro Petra Vakoče nebo předtím pro Leo Königa. Když se posed špatně nastaví, hrozí při porci najetých kilometrů zdravotní trable. A já nechci riskovat, že v závěru závodu nebo etapy odejdu na záda nebo na křeče v rukou.

Stále platí, že vrcholy sezony pro vás budou mistrovství ČR, Evropy a světa v kategorii do 23 let?

Tak to máme s trenérem v plánu. Domácí mistrovství by se mělo jet v závěru června, pak o prázdninách mistrovství Evropy v Itálii a v září světový šampionát v belgických Flandrech. Trať tam má klasikářský charakter, což by mi mohlo sedět, ale nechci předbíhat. Teprve se rozjíždím.