"Jen tady je to přeci jen novější," dodal a zvědavě se rozhlédl kolem. Poté, co přijal místo, zahrnul domácí enduráky dotazy, aby se následně pustil do srovnávání dob minulých, kdy řádil na tratích on. Brada spadla přítomným několikrát, když vyprávěl o svých začátcích, jaké bylo pérování jeho motorky, jak dojel část závodu vestoje neb ztratil sedačku či jak zahrabal motorku v písečné brázdě při závodě v Rize. A nejinak tomu bylo s jeho technickými znalostmi. Dvoutakt, čtyřtakt, vyplétání kol, řazení u jaké které motorky, karburátory… Nebylo nic, co by neznal.

Pan Souček donesl i několik svých albumů plných starých fotografií, takže si přítomní snáze udělali představu, jak závody v polovině minulého století vypadaly. Starty na trávě se jen těžko dají srovnat s dnešním startovním roštem při motokrosových závodech. Zato dřívější trať často připomínala podmínky, v nichž bojují jezdci endura dnes. Se smíchem líčil jeden z mnoha závodů, kdy domácí ruští závodníci měli motorky díky nahoru vytaženému sání uzpůsobené tak, aby mohli projíždět i hluboké brody neb trať oproti zahraničním jezdcům znali dopředu.

"Když jsem zjistil od kamarádky, že je pan Souček ochoten se s námi sejít a podělit se s námi o svoje zážitky, byl jsem zvědavý, jaké to bude," řekl Deníku jeden z účastníků akce Jiří Koukolík.

"Skutečnost předčila moje očekávání, tenhle pán je opravdu borec, nezbývá než před ním smeknout. Jeho znalosti jsou obdivuhodné a paměť? Kdybych neviděl na vlastní oči, že to nikde nečte, ale chrlí na nás informace z patra, tak bych tomu nevěřil, co všechno si pamatuje," dodal obdivně.

Jezdci z Hard Enduro AG.
Jezdci z Hard Enduro AG opět rozšířili sbírku pohárů