„Je to pro mě obrovský úspěch, vůbec jsem to nečekal. Je krásný pocit být mezi těmi nejlepšími sportovci,“ rozplýval se David Kratochvíl po slavnostním vyhlášení v historických prostorách Měšťanské besedy v Plzni.

Kdybyste měl vy tu možnost, komu ze sportovců byste trofej přál vy?
Určitě někomu ze střelců, dávají do toho hodně, musí se soustředit na každou ránu. A samozřejmě ze svojí disciplíny bych to přál Kristýně Horské, která plave obrovský výkony. Ale fandím všem, protože vím, jaká to je dřina a kolik hodin práce trvá, často i několik let, než dosáhnou na nějaký úspěch, který je pak třešnička na dortu.

Nedávno jste byl vyhlášen nejlepším českým parasportovcem, dají se ta ocenění srovnat?
Ano, i když každá ta anketa je o něčem jiném. Pokaždé to byl krásný pocit.

V Plzni jste si užíval ovace zaplněného sálu? To je asi jiné, než po vítězství na závodech?
Úplně jiné. Tam jsem v plavkách nebo v dresu, bývá to brzy po dohmatu, kdy mám ještě euforii z výkonu. Tady je to slavnostnější. Spíš jsem vzpomínal na úspěchy, vracel se do minulosti.

Jak jste zmínil, tak jako první vám to, že jste mistrem světa, sdělil otec. Vzpomenete si na tu chvíli?
Já jsem vůbec netušil, že bojuju o první místo. Ale slyšel jsem, že tribuny hodně jásají, to mě popohnalo. Nad ničím jsem nepřemýšlel, jel jsem naplno. No a když mi taťka řekl, že jsem vyhrál, byl jsem nejšťastnější na světě. I soupeř, kterého jsem v závěru překonal, mně gratuloval. Bylo to krásné.

Cítil jste v tom závodě, že máte formu?
Abych pravdu řekl, byl to poslední závod na mistrovství světa. Třikrát předtím jsem byl čtvrtý. Při ranní rozplavbě jsem překonal o devět vteřin osobák a říkal jsem si, hlavně ať to není zase čtvrté místo. Naštěstí to dopadlo na zlato.

Je právě 400 metrů volný způsob vaše nejsilnější trať?
Mám radši tyhle dálky, takže to je asi hlavní trať. A ještě stovka znak, to jsou moje nejsilnější disciplíny.

Takže i na paralympiádě v Paříži budete cílit právě na tyhle disciplínu?
Samozřejmě chci jít do všeho naplno. Vždycky je nějaká šance na medaili, když se všechno povede. Ale ta stovka je pro mě asi nejvíc. Uvidíme, jestli to cinkne.

Nebude pro vás titul mistra světa svazující? Nebo jste člověk, který nemá nervy?
Upřímně, je trošku těžší obhájit, než to jednou vyhrát. Takže mám nervy, abych nezklamal a abych tam zaplaval co nejlepší čas. Ale to všechno ukáže čas, jakou budu mít formu.

Jaká bude příprava? Co vás před Paříží ještě čeká?
Po mistrovství Evropy na Madeiře máme ještě na konci května Světový pohár v Berlíně. Pak bude několik týdnů soustředění o prázdninách a letíme do Paříže.

Je mi jasné, že hodně času trávíte v bazénu, ale jak si odpočinete od plavání?
Já miluju sport, takže si jdu chvilku zaběhat. Ale také rád hraju na klavír, to je takový můj relax, který je důležitý. Občas také sleduju seriály…

Je pro vás start na paralympiádě splněný sen?
Určitě. Už v devíti letech jsem do tachovské televize říkal, že bych jednou chtěl na paralympiádu. Teď to mám před sebou. A jestli tam opravdu pojedu, všechno bude tak, jak má být.

Mohl jste být už na té minulé, jenže místo jste přepustil staršímu kolegovi. To je úctyhodné gesto fair play.
Míra Smrčka, kterému jsem to přepustil, mohl být na paralympiádě naposledy, takže nebylo o čem přemýšlet. Teď už bohužel tolik neplave, ale pořád ho obdivuju.

Berete titul mistra světa jako odměnu za to gesto?
Ne, to ne. Vůbec jsem nečekal, že budu mít někdy zlatou medaili z mistrovství světa. Možná nějaký ten bronz, zlato bylo pro mě obrovské překvapení.