Stříbrský Baník tam reprezentoval teprve desetiletý Ondřej Tolar, který si po sedmi těžkých zápasech pověsil na krk stříbrnou medaili a domů odvezl pohár.

„Tento všestranně nadaný mladý nohejbalista nenechal nikoho na pochybách, že se vydal po stopách svého staršího bratra Lukáše, který letos vyhrál ve své kategorii všechny tři české tituly v jednotlivcích, dvojicích i trojicích,“ spokojeně konstatoval trenér Petr Tolar.

Ve Žďáru bylo čtyřiadvacet žáků rozděleno do šesti skupin. „Ondra s přehledem svoji skupinu vyhrál a postupně vyřazoval jednoho favorita za druhým. Probojoval se až do finále, kde ale těsně po boji podlehl hráči Modřic,“ popsal cestu talentovaného nohejbalisty turnajem kouč.

Ač Ondřej Tolar věkově i postavou patřil spíše do druhé poloviny startujících, tak svými výkony patřil mezi nejlepší a neuniklo to ani přihlížejícímu trenéru české mládežnické reprezentace.

Cesta Ondřeje Tolara (Stříbro) českým šampionátem:

Skupina: Karlovy Vary 2:0, Radomyšl A 2:1, Žďár nad Sázavou B.2:0. Osmifinále: Modřice A 2:0. Čtvrtfinále: Radomyšl B 2:0. Semifinále: Žďár nad Sázavou A 2:1. Finále: Modřice B: 0:2

Trenér Petr Tolar konstatoval po turnaji: “Ondra si získal sympatie všech přihlížejících nejen svou hrou, ale i vystupováním, čímž skvěle reprezentoval nejen Baník, ale i celé město Stříbro.“

A na závěr s úsměvem připojil i perličku z veselé zpáteční cesty domů: „Ondra je nejen nohejbalista,ale i vystupuje a zpívá na ´prknech, co znamenají svět´. A protože zpívání je po nohejbalu jeho druhý velký koníček, tak si celou zpáteční cestu z Vysočiny krátil známým sportovním popěvkem ´Tak jsem druhej, no a co? No a co? No a co, co, co?´Občas i k velké nelibosti řidiče…“

Zdeňka Friedel nasázela v Praze osm branek.
VIDEO: Parádní úvod. Házenkářky deklasovaly Kobylisy B