A nebyl by to on, kdyby nezkoušel nové a nové věci. Věci, nad kterými normálnímu smrtelníkovi zůstává rozum stát a do kterých by nešel ani za kufřík plný peněz. Václav Nedvěd je jiný, tyto aktivity vyhledává. Doslova si v nich libuje. Je to jako droga, která mu přináší pocit štěstí. Jednu z dalších výzev vousatý mladík na motorce absolvoval nyní v sousedním Rakousku, kde se konal již 25. ročník legendárního závodu Erzberg Rodeo.

A ne, není to motoristická verze tradičního sportu temperamentních Španělů, kde hlavní roli hrají odvážní toreadoři, červený šátek a rozzuření a hladoví býci. I když je pravda, že hladina adrenalinu v krvi dosahuje podobných hodnot. Erzberg Rodeo je považován jako jeden z nejtěžších enduro závodů na světě. „A já nemůžu jinak než souhlasit,“ přitakal Nedvěd.

PROLOG JAKO ZÁKLADNÍ KÁMEN ÚSPĚCHU

Svoji obtížností se z něj stává absolutně výjimečný závod. Úplně odlišný než jsou všechny ostatní. Erzbergu se účastní jezdci z mnoha zemí světa. Je to závod, který si v dobrém slova smyslu nenechají ujít jen ti největší blázni. Motoristická akce, která se koná ve velmi rozsáhlém lomu na železnou rudu a kde je profil trati uměle tvořen odstřely a přesouváním materiálu, má několik fází. Jako první se jezdí prolog, jehož výsledek rozhodne o tom, kteří jezdci se dostanou do hlavního závodu, kde už jde opravdu do tuhého. „Z České republiky se letos přihlásilo osmadvacet závodníků, ale do hlavního závodu se jich probojovalo jen pět,“ podotkl Nedvěd. Mezi vyvolenými pochopitelně nechyběl ani mladý odvážlivec z Tachovska.

NEDVĚDOVI POMOHLY ZKUŠENOSTI

„Moje výhoda byla, že Erzbergu jsem se letos zúčastnil již podruhé. Už jsem tedy trošku věděl, do čeho jdu. Díky tomu jsem se na závod mohl lépe připravit. Všechno jsem zaměřil hlavně na prolog, abych postoupil a v hlavním závodě si vytvořil co nejlepší pozici. Potřeboval jsem se naučit ovládat motocykl ve vysokých rychlostech na kamenitém povrchu. Dalším aspektem k úspěšnému absolvování prologu bylo nastavení stroje. Měnil jsem převodový poměr, nastavení motoru a jako v každém motoristickém sportu jsem volil i výběr správné pneumatiky,“ vysvětlil Nedvěd. Prolog se jede dva dny, každý den jednou, přičemž se nakonec započítává lepší čas.

NÁROČNÉ PODMÍNKY A BRATRANEC PO BOKU

„Letos to bylo o to složitější, že předpověď počasí nebyla ideální. Naháněla každému strach. První den se matka příroda naštěstí umoudřila a kromě několika louží byl povrch ideální. Na motorce jsem se cítil dobře, vše fungovalo podle představ. Bohužel v jedné ze zatáček přišel pád. Snažil jsem se ale co nejrychleji dostat zpět do sedla a pokračovat na vrchol (Erzberg začíná ze samotného dna lomu – pozn. autora). Po dojetí do cíle jsem zjistil, že mi patří až 111. pozice. I tak jsem byl ale spokojený. Věřil jsem, že druhý den dokážu zajet prolog čistě a bez pádu. Chtěl jsem svůj čas vylepšit a dostat se do hlavního závodu do druhé řady. Hlavní závod se totiž startuje v řadách po padesáti jezdcích. Jenže druhý den do všeho vstoupilo již zmiňované počasí. Průtrž mračen, která nám celou noc bubnovala na náš karavan, mi nakonec vzala všechny naděje. Čas jsem nevylepšil, a tak jsem do hlavního závodu šel ze třetí řady. Stejná řada náležela i mému bratranci Jaroslavu Nedvědovi, který byl letos na Erzbergu poprvé,“ zmínil Václav Nedvěd.

Pak přišel den D. Hlavní závod Redbull Hare Scramble, absolutní blázinec, zkouška dovedností, fyzické kondice, odolnosti, trpělivosti i odvahy, kde si závodníci nesmí připouštět ani špetku strachu. Za každou chybu se totiž platí. Tvrdě. Trať je dlouhá 33 km a její součástí je 27 kontrolních bodů, tzv. checkpointů, které závodník musí projet v časovém limitu čtyř hodin. Na každém bodu je načítán čip s údajem o čase, kdy se na pointu závodník nachází.

Náročná trať plná přírodních překážek je značena pouze šipkami. V nepřehledných místech jsou natažené pásky nebo umělé ploty. Do desátého checkpointu je povolena pomoc diváků, od toho dalšího si již jezdci mohou pomáhat jen mezi sebou. Startuje se ze dne lomu, kde je seřazeno 500 jezdců do řad po padesáti dle kvalifikačních časů. Jednotlivé řady startují několik minut po sobě.

„Důležité je startovat v předních řadách hlavně proto, aby se před vámi na trati vyskytovalo co nejméně závodníků,“ připomněl Václav Nedvěd. „Tyto závodníky je pak totiž na kopcích a úzkých pasážích obtížné a hlavně nebezpečné předjet,“ líčil. Na checkpointech, kde není povolena pomoc diváků, končí i ta největší sranda.

CARLS DINNER

Nejtěžší pasáží Erzbergu je tříkilometrové kamenné pole, které nese název Carls dinner. Zde velké množství jezdců závod končí. Důvod? Absolutní fyzické vyčerpání. „Tento úsek dokáže překonat jen určitě procento závodníků, které pak ještě čeká posledních sedm checkpointů. Tohle vše letos zvládlo v časovém limitu pouze šestnáct borců,“ procedil Nedvěd, který se na nejtěžší závod světa připravoval na extrémních překážkách s partou stříbrských motorkářů.

„Mezi sebou se vždy navzájem hecujeme a úroveň každého z nás se tak neustále posouvá. Nejlepším způsobem, jak ale získat k závodům tohoto typu zkušenosti, je osvojit si jízdu v těch nejtěžších podmínkách. Zároveň je nutné takové závody samozřejmě absolvovat. V letošním roce jsem jel před Erzbergem několik závodů. Snažím se připravovat všestranně, a proto jezdím různé disciplíny od motokrosu, klasického a extrémního endura, cross country až po trial,“ sdělil rodák z Kladrub, jenž se už letos na závodech v rumunských horách umístil v kategorii Profi na třetím místě. „Stát na stupních s takovými jezdci, jakými jsou Michael Walker z Rakouska a Thomas Schranz ze Švýcarska, beru jako velký úspěch,“ pochvaloval si.

DĚSIVÝ PÁD, PLNO KRVE A ČOUHAJÍCÍ KOST

Ale teď zase zpátky k Erzbergu a jeho hlavnímu závodu. Jak už bylo řečeno, Václav Nedvěd startoval ze třetí řady. „Start se mi celkem podařil a patřila mi šestá pozice. Bohužel jen několik zatáček. Měl jsem pád v docela rychlé pasáži a přistál rovnou do kamenů. Okamžitě jsem však sebral motorku a pokračoval po trati,“ řekl. Jenže pak přišla komplikace. „Po pár metrech jsem zjistil, že prst, kterým používám spojku, je necitlivý,“ postřehl Nedvěd.

Poté si při pohledu na levé řidítko nemohl nevšimnout krve, která byla všude. Dokonce i chladiči a v kalhotách. „Věděl jsem, že je něco v nepořádku. Bolest jsem v tu chvíli ale nevnímal. Snažil jsem tento prst na spojce nepoužívat a spojku mačkat jiným prstem. Po několika checkpointech jsem měl chvíli čas. Čekal jsem na jednoho jezdce přede mnou, až si poradí s překážkou. Zkontroloval jsem tedy své zranění. Na prstu jsem přes roztrhanou rukavici v hluboko tržné ráně viděl svou kost. Začaly se mi hlavou honit různé myšlenky, co s tím, ale jezdec přede mnou se rozjížděl a já se vydal za ním,“ pokračoval.

Ale že by Nedvěda při pohledu na své děsivé zranění postihly myšlenky skončit? Možná, ale stejně zapomeňte. „Chvíli jsem přemýšlel. Bál jsem se nějaké otravy krve, přece jen rána byla plná hlíny. Nevěděl jsem, jestli nemůžu na trati ztratit moc krve a zkolabovat. Ale když jsem si uvědomil, co obnášela příprava na tyto závody, všechny ty hodiny fyzické dřiny, rozhodl jsem se pokračovat, dokud to půjde. Nechtěl jsem to jen tak vzdát,“ objasnil závodník.

Nakonec pro něj závod skončil na obávaném Carls dinner úseku. „Věřil jsem si, sil jsem měl ještě dost, ale tento checkpoint jsem nakonec nedokázal pokořit v časovém limitu,“ hlesl.

Posledním započteným kontrolním bodem byl tak ten osmnáctý nesoucí název Double fault, kde byl nebojsa z Kladrub klasifikován na 82. místě. Bratranec Jaroslav Nedvěd skončil na celkové 130. pozici na pointu číslo 16. „Spokojený nejsem, ale vím, že umístění se z velké části odvíjí od startovní pozice v prologu. Doufám, že příští rok budu startovat z druhé řady a na trati hlavního závodu tak pojedu s nejrychlejšími jezdci. To by mi zajistilo lepší podmínky při závodu jako je průjezdnost úseků bez omezení a čekání a tím pádem více času na zdolání dalších checkpointů,“ sdělil s úsměvem.

DALŠÍ ZÁVODY V ZAHRANIČÍ

Nyní Nedvěd doléčuje zraněný prst, jenž od tržné rány, kterou spravily stehy, ke špičce chvíli necítil. „Mělo by to ale být v pořádku. Po Erzbergu jsem si zkusil střihnout nějaký trial. Teď se chceme s bratrancem soustředit na mistroství ČR klasického endura. Na podzim bych se rád zúčastnil Getzen rodea, které pořádají v Německu. Na tento závod ale musím být vybrán mezi padesát jezdců z celého světa, což nevím, jestli se mi opět podaří. Dále bychom chtěli jet na polský závod Megawatt a na chorvatský podnik extrémního endura Lika,“ poodkryl své plány.