Když jsme zhruba před rokem hodnotili činnost nohejbalového oddílu Slavoje Tachov, bylo za čím se ohlédnout. Úspěchy i nezdary se tenkrát střídaly jako na běžícím pásu a vše ukazovalo na to, že se přece jenom bude blýskat na lepší časy. Nohejbal na Tachovsku má svou tradici. O tom není pochyb. Veleúspěšné oddíly, známé v tomto sportu po celé republice, měly vždy spoustu nadšenců jak ve svém hráčském kádru, tak ve spolku funkcionářském. Už tenkrát, před rokem přicházely na svět úvahy, že v rámci organizace nohejbalu je na našem okrese dost velká roztříštěnost. Prakticky každé z větších měst okresu hraje nějakou soutěž a téměř každé mužstvo trpí nedostatkem hráčů. Že by se sešel funkcionářský aktiv a situaci projednal, případně našel nějaké optimální řešení, to je stále ve hvězdách.

Situace je vskutku zapeklitá. Zatímco dříve mělo každé mužstvo vyhovující počet kvalitních hráčů, měli nohejbalisté problémy s tím, že nebyly peníze. Ty už dnes patří ke každému sportu téměř neodmyslitelně. Dnes je situace ovšem opačná. Peníze jsou, ale zase chybí dostatečný počet kvalitních hráčů. A pokud jsou, hrají v různých klubech po okrese a výsledky žádného z nich, nejsou nějak mimořádné. Jak je ovšem vidět, uvědomili si to a vzali za správný konec, ve Stříbře. Tady vsadili na mládí, a výsledky jsou vidět. Mají kvalitní hráčskou základnu a jejich nohejbal má zvuk. Proč by to nemohlo jít i jinde, nad tím by se odpovědní funkcionáři na okrese, měli vážně zamyslet.

Oddíl Slavoje Tachov je účastníkem krajského přeboru, který letos tvořilo šest nohejbalových družstev. V konečném pořadí obsadil čtvrté místo v soutěži. Těžko říci, zda jde o úspěch, či neúspěch. Z hlediska celkového hodnocení „bramborová medaile" není až zase tak nejhorší umístění, mnohem závažnější je ale fakt, že se soutěž většinou hraje, tak říkajíc, „na doraz". Dost často jsou problémy s účastí hráčů, většinou se k utkáním scházejí na poslední chvíli. Není to samozřejmě jenom problém tohoto klubu. Nohejbal je na ústupu v celé republice, má minimální popularitu, a jednou ročně Poslední smeč na Pankráci v Praze, tuto nedobrou situaci rozhodně nezachrání. Ale zpátky na Tachovsko.

„V konečném zúčtování jsme obsadili čtvrté místo, což vzhledem k situaci v nohejbalu na našem okrese, není zas tak nejhorší umístění," zhodnotil letošní sezonu vedoucí oddílu nohejbalu Slavoje Tachov, Libor Větrovský.

„Soutěž vyhrál nohejbalový klub Janovice nad Úhlavou, který už sehrál kvalifikaci o druhou ligu, kde neuspěl v Praze s Pankrácí. Druzí byli naši rivalové ze Stříbra, takže dvě ze čtyř míst, obsadily mužstva našeho okresu. Objeli jsme sedm povinných turnajů s našimi dětičkami, což je předpoklad k tomu, abychom mohli vyšší soutěž hrát. Ne vždy se to obešlo bez problémů, mysleli jsme si, že ti jejich tátové a dědové, kteří za nás většinou hráli a hrají, se jim budou více věnovat. Máme pány Oktábce, Košťály, Tolary, – co jméno to hvězda, a jejich potěr je dnes to jediné, co tvoří hráčskou základnu našeho mužstva. Nábor se nedaří jak bychom potřebovali, zájem o nohejbal buď není, nebo je opravdu minimální. A trvá to už hodně let a pořád nevíme, co s tím."

„Tady na Tachovsku se hraje i takzvaná neregistrovaná liga, je to takový „pralesní" sport, někdy do toho i jdeme, ale je to spíš pro zábavu, než nějaké poučení," dodává s úsměvem jednička v dresu Slavoje Karel Oktábec.

„Kdysi tady v našem městě byly nohejbalové oddíly dva. Slavoj a Sportovní klub policie, bývalá Rudá Hvězda. Teď jsme se v podstatě sloučili, na to, abychom hráli každý samostatně, zkrátka nemáme. Takže soutěž hrajeme spolu, ale jen tu okresní. Ta není pod svazem nohejbalu, kraj už řízen je. Většinu našeho sportovního času zabírají turnaje. V roce jich máme několik, některé pořádáme, jiných se účastníme. Teď, ke konci roku Stříbrští mají Mikulášský, my zase u nás v hale, Vánoční. Přípravy na ten náš jsou teď v plném proudu, a právě dnes na tom intenzivně makáme."

Vánoční turnaj trojic účastníky přivítala, jako už tradičně o dnech svátečních, palubovka sportovní haly v Tachově. Jako o většinu turnajů, bývá i o něj nevšední zájem. Tady těžkosti, o nichž byla řeč, jakoby neexistovaly. Jednorázové akce bývají preferovány před vlastními soutěžemi, jsou populární, lidi táhnou a účast je vždycky enormní.

Na takovýchto turnajích je nejlépe vidět, že když všichni vezmou za jeden provaz, dokáží přetáhnout kašnu z náměstí, třeba až na Vysokou. I když občas různí škarohlídi prorokují nohejbalovému oddílu v okresním městě neradostnou budoucnost, vedení klubu se určitě nevzdá. O tom nikdo z těch, jichž se to týká, nechce ani slyšet. Jak už jednou řečeno, nohejbal v našem městě má svou tradici, popularitu, ale určitě také pevné zázemí. Hráči i funkcionáři oddílu tohle všechno velmi dobře ví. Nohejbal v Tachově, a určitě nejen tady, musí zkrátka žít.

Oldřich Voráček