Jeden takový talent se vyskytuje i ve Stříbře. Jmenuje se Lukáš Tolar, je mu 14 let a hraje nohejbal. Že ho ještě neznáte? Chyba! Velká. Za své dovednosti a úspěchy totiž získal na konci roku ocenění pro nejlepšího žákovského nohejbalistu roku. A my vám s nohejbalovou nadějí, která letos hostovala v dorosteneckém ligovém celku Liapor Karlovy Vary, přinášíme rozhovor.

Jak ses k nohejbalu dostal? Kdo tě k němu přivedl a čím tě tento sport tolik oslnil?
K nohejbalu mě přivedl táta. Sám ještě občas aktivně hraje a dříve hrával na ligové úrovni. Hrával i můj děda, hraje strejda i můj mladší bratr Ondra. Jsme taková nohejbalová rodina. Chodíval jsem s tátou na jeho tréninky a zápasy, takže jsem byl na kurtech jako doma. Hrál jsem také fotbal za žáky Baníku, ale nohejbal nakonec zvítězil. Výhoda nohejbalu je, že jste častěji v kontaktu s míčem, což ve fotbale úplně není. Tam se někdy s míčem za poločas totiž pomalu nepotkáte. Celkově pocházím ze sportovní rodiny, mamka rozená Horová, hrávala dlouhodobě volejbal za Baník i za ligový Tachov.

Lukáš Tolar.

Kdo tě v hraní nohejbalu nejvíce podporuje?
Podporuje mě celá moje rodina, nejvíc mamka a táta, ten mě i trénuje. Největšími fanoušky jsou oba mladší bráškové – Jakub a Ondra, kteří nevynechají žádný důležitý turnaj s bubny v ruce. Nohejbal ale nesmí být na úkor školy. To hlídá hlavně mamka, která nám zajišťuje s bráškama doma vše potřebné a za to jí patří obrovské díky. Chodím na gympl, a kdybych měl prý problémy s prospěchem, tak mám po nohejbalu. Tak to měl prý kdysi i taťka.

Jak bys zhodnotil svůj nohejbalový rok 2018? Kam všude ses podíval a jaké jsi měl největší úspěchy?
Rok 2018 byl dost úspěšný. Přešel jsem do kategorie starších žáků a na začátku měl obavy, jak si mě všichni „vychutnají“. Dopadlo to dobře a nakonec jsme i v kategorii starších žáků obsazovali nejvyšší příčky. Před dvěma lety jsem se dostal do reprezentačního celku mladších žáků a letos přešel i do reprezentace starších žáků společně se svým spoluhráčem P. Gaszczykem. Tomu však kvůli povinnostem ve fotbalové Viktorce Plzeň na nohejbal moc času nezbývá. Letos jsme spolu získali titul mistrů republiky ve dvojicích, stříbro v trojicích a já získal i titul v singlech, z čehož mám asi největší radost. Když se hrálo v Brně mistrovství světa, tak jsme tam hráli exhibiční utkání žáků Čechy versus Morava. Tleskaly nám tři tisícovky diváků, to byl vážně super zážitek.

Na konci roku jsi byl vyhlášen nejlepším žákovským nohejbalistou roku. Co pro tebe tohle prestižní ocenění znamená?
Nesmírně si toho vážím. Vyhrát tuto anketu, v kategorii, ve které jsem prvním rokem a ještě další dvě sezony mám před sebou, je paráda. Stát při vyhlašování výsledků na palubovce vedle takových nohejbalistů, jako je Rosenberk a Kalous, byl můj splněný sen. Anketu vyhodnocovali známí trenéři a nohejbaloví odborníci a já dostal celkem osm hlasů z deseti možných.

Hraješ nohejbal raději jeden na jednoho nebo s týmem ?
V podstatě je mi to jedno. Každá disciplína má svoje výhody i nevýhody. V singlu si musím uhrát všechno sám. Ve dvojkách a trojkách si po vítězném úderu plácnete se spoluhráči a sdílíte radost společně. Ale singl je asi o trošku lepší.

Nohejbal je pořád nedoceněný sport, jehož úspěchy jsou často přehlíženy. Je to třeba tím, že chybí potřebná propagace nebo prostě pro oko diváka existují daleko zajímavější sporty?
Nevím, mně se nohejbal líbí. My v žákovském nohejbalu hrajeme na tři dopady a v dorostu na dva. Dospělí hrají na mezinárodní úrovni jednodopadový nohejbal, což je sice rychlejší, ale není to tak pohledné pro diváky. Naši tátové a dědové hráli trojdopadový nohejbal a prý to bylo daleko hezčí.

Když nehraješ nohejbal, který další sport tě baví? Při jakém sportu se odreaguješ od nohejbalu? Děláš aktivně ještě nějaký jiný sport?
Rád si zahraji fotbal, hokejbal nebo stolní tenis. Nejvíc se ale odreaguji při chytání ryb – to je po nohejbalu můj největší koníček.

Co tě čeká v roce 2019?
V novém roce jedu na reprezentační soustředění do Nymburka. Těším se na kluky, ale mnohem méně už na fyzické testování od pana Šmejkala (reprezentační trenér). Následovat bude celá řada turnajů o pohár ČNS, mistrovství republiky dvojek, trojek a singlů. Rád bych i dál nastupoval v dorostenecké extralize, ať už ve Varech, a nebo možná i za domácí Baník ve Stříbře. Vedení nohejbalového oddílu Baníku Stříbro zvažuje přihlášení dorostenecké extraligy právě ve Stříbře, a to by bylo super. Sice bychom asi v prvním roce patřili mezi outsidery, ale splnil by se mi další sen – a to přivést zpátky do Stříbra nohejbalovou soutěž na té nejvyšší republikové úrovni. Bylo by to i poděkování všem, kteří se o nás starají a vše nám na Baníku zajišťují. Za éry mého táty a jeho party se ve Stříbře extraliga rok hrála a já bych na to strašně rád navázal a přivedl do Stříbra extraligu, byť zatím jen dorosteneckou, zpět.