VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Odchovankyně Slavoje získala evropský bronz

Tachov - Dana Kušlitová z Tachova hraje v družstvu Kara Trutnov nejvyšší basketbalovou ligu

28.12.2010
SDÍLEJ:

Dana KušlitováFoto: DENÍK/František Hlas

Sympatická a velmi skromná, tak působí pivotmanka celku Kara Trutnov, která se podílela na zisku bronzu svého družstva a pyšní se také třetím místem z Mistrovství Evropy družstev U19. Reprezentační dres ji už není cizí a je pravidelně v hledáčku trenérů národního družstva v juniorských kategoriích. Odchovankyně Slavoje Tachov se „podívala“ o vánočních svátcích do Tachova ke svým rodičům. Při této příležitosti se s Deníkem podělila o své dosavadní dojmy z vrcholového basketbalu žen a nejen o ně. Dana Kušlitová má pod vysokými koši smělé plány, ale při její píli a pracovitosti ne nesplnitelné.

Kdy jste začala s basketem a kdo vás k němu přivedl? S basketem jsem začala 14. března 1997. Vím to přesně, byl to vlastně můj první trénink s přípravkou, zaměřený na rozvíjení dovedností. K basketu mě přivedly rodiče, a tak trošku jsem ho měla zažitý od sestřenice Katky Svobodové, která v té době hrála za Tachov.

Jak jste se dostala z Tachova až do ligového týmu? Cesta to byla velmi dlouhá a náročná. V Tachově jsem hrála defakto až do ukončení základní školy, v druhé polovině deváté třídy jsem hostovala za BK Lokomotiva Karlovy Vary. Poté jsme jeliza Plzeňský krajna dětskou olympiádu do Litomyšle a tam si mě všimnul trenér BK Strakonice pan Martínek, kde jsem hrála až do třetího ročníku střední školy za dorostenky a občas i za A tým. Tam jsem dostala příležitost zkusit si nejvyšší ženskou basketbalovou ligu. Byl to pro mě opravdu zážitek. Hra je daleko rychlejší, prostě na jiné úrovni než v dorostenecké soutěži. Se strakonickým dorostemjsme se probojovaly na Mistrovství České republiky, kde získaly třetí místo. Zároveň jsem byla vyhlášena nejlepší střelkyní celého mistrovství a tím se nastartovala moje basketbalová kariéra. Byl tam totiž můj současný trenér pan Petrovický, od kterého jsem dostala nabídku do ženské ligy v Trutnově. Neváhala jsem, taková nabídka se neodmítá a už by třeba nemusela přijít.

Na jakém postu tam hrajete, nastupujete v základní pětce? Hraju na postu pivota, což znamená, že převážně pod košem. Pozici v kádru si teprve buduji, vždyť jsem v Trutnově teprve druhým rokem, ale od trenéra dostávám hodně důvěru, tak 15 až 20 minut na zápas. Základní pětka se mění podle aktuální formy hráček, ale hrají v ní převážně zkušenější holky. Letos se mi podařilo být v základní sestavě, jak ve Středoevropském poháru, tak i v české lize. Myslím si, že jsem odvedla dobrý výkon a trenér byl spokojený.

Jak si doposud v soutěži vedete? Držíme se stále na třetím místě, stejně jako v loňském roce, kde jsme byly bronzové a pokusíme se urvat tuto medaili i tuto sezonu. Soutěž je vyrovnanější než v předešlých letech. Stále bojujeme o třetí příčku s naším největším sokem Slovankou Mladá Boleslav, s kterou jsme se právě v loňské sezoně praly o bronz.

Jde skloubit ligový basketbal se studiem? Skloubit to určitě jde, ale je to o vůli člověka. Je náročné, když máte dvakrát denně tréninky a dotoho se ještě učit. Spousta holek od nás z týmu je na vysokých školách a zvládají to s přehledem. Já jsem si to vyzkoušela loni. Dodělávala jsem dálkově čtvrtý ročník ve Strakonicích a naštěstí jsem maturitu úspěšně složila. Vaše výkony v lize nezůstaly nepovšimnuty a oblékla jste reprezentační dres.

Jak doposud vidíte vaší reprezentační kariéru? S reprezentací jsem začala v roce 2009,vlastně po té úspěšné republice, jak už jsem se zmínila. Moje kariéra za Českou republiku začala ME U20 v Polsku (Gdynia), kde se nám ale tolik nedařilo a skončili jsme patnácté. Hned po skončení mistovství Evropy druhý den jela na světový šampionát U19 do Thajska (Bangkok), kde jsme se skoro probojovaly do první osmičky. Nevyšel nám ale jediný zápas proti Argentině, a tak jsme se musely spokojit s desátým místem. Zatím můj nejúspěšnější rok 2010 mi přinesl třetí místo na Evropě U20 v Makedonii (Kavadarci). Bronzové medaile pro nás byli cenným kovem, ale jely jsme pro zlato. Bohužel nám nevyšel zápas proti našim sousedům ze Slovenska, prohrály v něm o pouhé tři body. I tak si myslím, že je to úspěch.

Můžete prozradit, jak vypadá váš běžný „pracovní den“? Od 10 hodin začíná trénink zaměřený většinou na individuální činnosti, který trvá půldruhé hodiny. Poté si se spoluhráčkami zajdeme na oběd, občas tedy i vařím, a pak až do druhého tréninku odpočívám, nebo se učím. V poslední době jsem dělala autoškolu, kterou jsem v říjnu úspěšně zvládla. Večerní trénink máme od 17.30 hodin a trvá dvě hodiny. To už se hlavně zaměřujeme na samotnou hru a kondičku. Jak často se dostanete k rodičům do Tachova? Do Tachova se dostanu jen velmi zřídka a pouze tehdy, když si potřebuji a musím nutně něco vyřídit, nebo zrovna teď na svátky.

Sledujete výsledky tachovského Slavoje? Že bych je sledovala pořád, to se říct nedá. Jsem ale s holkama v kontaktu, a tak mám vždy čerstvé informace jak kde hrály.

Jak vidíte budoucnost basketbalu v Tachově? O budoucnosti tachovského basketbalu toho moc nepovím, protože tu skoro ani nejsem. Jen mám informace, že už tady máme i basketbalové přípravky, což je velmi potěšující zpráva. Doufám jen, že je trenéři vedou ve stejných stopách jako nás pan Hnát.

Kdo byl váš první trenér a kdo z koučů vám dal nejvíce? Mým prvním trenérem byl právě Zdeněk Hnát. Naučil mě toho spoustu a já z toho teď ,dá se říct, těžím. A kdo z trenérů mi dal nejvíce? Takhle se to nedá hodnotit. Trenéři jsou různí, každý má jiný styl práce, jinou taktiku a hráčky se musí přizpůsobit, protože co trenér řekne to prostě platí. Každý mne posunul o krok výš. Můj vděk patří každému, s kterým jsem měla tu čest trénovat.

Vyhýbají se vám zranění, či naopak? Naštěstí, a to musím zaklepat, jsem zraněná nebyla za poslední dva roky ani jednou. Sem tam si narazím prst či zápěstí, ale to k basketu patří. Zatím se mě zranění vyhýbají velkým obloukem a doufám, že i nadále budou. Vánoční svátky jsou tak příležitostí, kdy se dostanete do Tachova.

Co jste si přála pod stromeček a splnilo se vaše přání? Vánoce jsou svátkem, kdy se schází celá naše rodina doma v Tachově. Trávím je s rodiči a sestrami. Pod stromeček jsem si letos nic konkrétního nepřála. Pro mne je největším dárkem, že můžu vidět svou rodinu pohromadě, protože se přes rok skoro nevidíme. Když ale tedy přejdu k věcným dárkům, tak se mi splnil můj dětský sen. Vždy jsem si přála mít své vlastní auto a to se mě tyto Vánoce splnilo.

Kolik dní volna jste od trenéra dostaly. Kdy nastupujete znovu do přípravy? Máme týden, což je pro mě akorát na to si pořádně odpočinout. Abych ale řekla pravdu, tak mi ten balon už docela v té ruce chybí. Příprava začíla 27. a potrvá do 30. prosince. Na Silvestra máme volno. Potom začínáme až po Novém roce 2. ledna, kdy startuje druhé kololigy.

Kam byste to chtěla v basketbalu dotáhnout. Podřizujete v současné době vše basketu. Jak trávíte svůj volný čas? Určitě jako každý sportovec co nejdál.Takovým basketbalovým snem je hrát v zahraničí euroligu, například ve Španělsku, ale přede mnou je ale dlouhá cesta. VTrutnově mám smlouvu ještě čtyři roky. Musím na sobě stále pracovat a postupně se zlepšovat…

… Skoro žádný volný čas nemám, protože hostuji ještě ve VŠ Praha, což je druhá nejvyšší soutěž žen. Když už se mi podaří ten volný čas najít, tak si ráda zajdu posedět s přáteli, do kina nebo na nákupy, ale říkám, toho času moc není.

Měla jste možnost vidět některá utkání seniorské reprezentace žen a jak hodnotíte její úspěch? Viděla jsem skoro každý zápas, měly to trošku i povinné, protože na lavičce české reprezentace seděl i náš stříbrný trenér Petrovický. Jinak na žádném „živém“ utkání jsem nebyla, protože jsme měly tréninky. Seniorská reprezentacehodně překvapila a stříbrná medaile je pro český národ zlatem. Nikdo takové umístění neočekával, a o to více si toho lidé váží.

Myslíte si, že se může basket v Česku v popularitě posunout výše? Myslím si, že popularita basketbalu po velmi úspěšném domácím šampionátu rapidněvzrostla. Vždyť už se po celé České republice začínají plnit přípravky malými „baskeťáky“ a my můžeme jen doufat, že takovýhle úspěch se nám podaří ještě někdy zopakovat.

Kde a jak budete trávit konec letošního roku? Tak to ještě netuším. Uvidíme podle programů tréninků. A jak ho oslavím? V půlnoci bouchneme „rychlé špunty“, podíváme se na ohňostroj a půjdeme spát.

Autor: František Hlas

28.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vánoční písně zněly v Chodové Plané
12

FOTO: Vánoční písně zněly v Chodové Plané

Videosouhrn Deníku – 16.–17. prosince 2017

Formanova zdravice po 50 letech a heroinoví Makedonci: nejlepší videa víkendu

Vánoční besídku pořádali ve stáji mezi koňmi

Kladruby – Zazpívat, zarecitovat a strávit pěknou předvánoční chvíli se svými čtyřnohými přáteli přišli děti a koňáci, kteří pravidelně navštěvují Pony farmu v Kladrubech Pozorce.

Meteorologové varují: Řidiči a chodci, pozor na náledí!

Západní Čechy - Meteorologové varují před tvorbou náledí během noci na pondělí.

Stezka do Plané už svítí

Planá, Chodová Planá – Po několika letech úsilí začalo svítit veřejné osvětlení na cyklistické stezce spojující město Planá s městysem Chodová Planá.

FOTO: Lidový soubor MLS vystoupil v černošínském kostele

Černošín - V páteční podvečer 15. prosince se v černošínském kostele konal Vánoční koncert, ve kterém vystupovaly děti z černošínské základní školy pod vedením Nadi Pézlové a Jiřiny Ilyas, pak Píšťalky Dany Steinerové a o závěr hudebního večera se postaral plzeňský malý lidový soubor MLS pod vedením Miroslava Šimandla.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT