Kolikátý ročník to vlastně byl, to se přesně neví. Šipky v Tachově se hrají něco kolem dvaceti let a Pivnice U Vodníka, která šestidílný turnaj každoročně pořádá, je v podstatě místem, kde se s tímto sportem začínalo.

Ten letošní ročník se zapíše do análů úspěšnosti hned v několika směrech. Vynikající účastí, zejména žen, kvalitními výkony soutěžících a skvělou atmosférou, provázející účastníky turnaje po celých šest soutěžních večerů.

SPOKOJENÝ POŘADATEL

Vše proběhlo v klidu, přátelském ovzduší a radost ze hry čišela z každého z hráčů, kteří stanuli před hracími automaty. Vyhrál sport, dobrá nálada a souboje mezi městem a okolními vesnicemi přinesly líté boje a spoustu zdravého, sportovního hecování. A že se těch prvně jmenovaných sjíždí rok co rok do Tachova víc než dost, o tom není pochyb. Je to tak vždycky, už bezmála dvacet let, co tady šipky začaly hledat své cíle a staly se nadmíru přitažlivou zábavou pro desítky nadšenců.

„Mám radost z toho, že všechno vyšlo tak, jak má,“ s trochou nostalgie přiznává ředitel turnaje, František Matoušek. „Za šest soutěžních kol prošlo turnajem sto čtyřiačtyřicet hráčů, což činí průměr 24 „kusů“ na jedno kolo. Na splnění limitu, účastí minimálně ve čtyřech kolech, dosáhlo dvacet hráčů a co je nejvíc potěšitelné, že tady hrály i čtyři ženy. Našly odvahu a přišly mezi nás. Nad stobodové hodnocení se tentokrát dostalo pět šipkařů, což je víc než slušný výkon. Musím dodat, že ke zdaru akce přispěli nejen samotní hráči, ale také organizátoři včetně restaurační obsluhy, a četní sponzoři. Jednodenní exkurze do Krušovic, zcela v režii tamního pivovaru, jako už po několikáté, bude důstojnou tečkou za letošním turnajem.“

STAROSTÍ NAD HLAVU. ALE PŘÍJEMNÝCH

„Byl to skvělý zážitek, moc se mi to líbilo,“ navázala na slova ředitele turnaje Lenka Bočková. „Bylo to nádherné zpestření zimních večerů a jsem opravdu ráda, že jsem se všech kol mohla zúčastnit. Příští rok rozhodně nebudu chybět. Je to sice fuška, ale doopravdy skvělá.“

Jako jedna z organizátorů si opravdu přišla na své. Od zápisu výsledků po jejich vyhlašování, běhání od pípy k terčům, aby sehnala ty, co hrají nebo mají hrát, ale také kdy a hlavně před jakým automatem.

Zkrátka, starostí nad hlavu. Ale jak sama řekla, nemá s tím problém. Jak poznamenal jeden z hráčů, Lenka chodí na šipky do jiné restaurace, kde jsou sice možná hezčí kluci, nikoliv ovšem inteligentnější, než na koupališti. A příští rok nebude Lenka za stolem u vchodu rozhodně chybět.

A JAK TO VŠECHNO DOPADLO?

V neděli odpoledne, při slavnostním vyhlášení výsledků se představili vítězové, ale i ti, kteří dosáhli nejnižšího počtu bodů. Oceněni byli nejen první tři nejúspěšnější šipkaři, ale všichni účastníci turnaje. Každý dostal cenu, i když o ní rozhodl los. Ale protože ceny byly pro každého stejné, nikdo nepřišel zkrátka.

Na třetím místě celkového pořadí skončil Standa Zacpal starší, se 110 dosaženými body. O první dvě místa se podělili dva bratři, tachovský Roman Šoul, působící coby jeden z hlavních organizátorů a zároveň i hráč, a Láďa Šoul ze Starého Sedliště. Ten zvítězil před svým sourozencem o celých devět bodů a se ziskem 122 bodů byl bezkonkurenčně první „na bedně.“

„Jsem rád, že jsme porazili tachováky, o nic víc nám nešlo,“ směje se pan Láďa a vychutnává svoje vítězství zcela stranou kolektivu, ve svém soukromí. „Nechci žádnou popularitu, bylo to fajn, dobře jsme si zahráli, jsem spokojen. Loni jsem byl druhý, letos se to povedlo.“

Ano, letos se to doopravdy povedlo. Spousta veselí, skvělé zábavy a dobrých sportovních výkonů. Sešli se lidé společných zájmů a užili si své. Tak jak se to mezi přáteli sluší a patří.

Oldřich Voráček