Byť je pravda, že ambice byly přece jen o trochu vyšší. Tachovský Slavoj nakonec skončil na třetím místě tabulky, šest bodů za první rezervou Písku a bod za stříbrnými Českými Budějovicemi. I přes zisk cenného kovu bronzového lesku ale tachovský trenér Miloslav Moulis cítí mírné zklamání. „Dalo by se říct, že naši příznivci i některé hráčky jsou spokojení. Já ale ne,“ hlesl zkušený kormidelník.

V letošním ročníku jste obsadili třetí místo. Jak sezonu, ve které jste na suverénní rezervu Písku ztratili šest bodů, hodnotíte?

Musím říct, že podzimní část byla podle mého názoru velmi dobrá. Líbila se mi naše hra a nakonec jsme měli i pěkné výsledky. Do jara jsme šli se ztrátou čtyř bodů na první místo, skončili jsme druzí. Musím také zmínit účast v osmifinále Českého poháru, kam jsme se podívali vůbec poprvé v historii. Do Tachova přijel Most, bylo plno a podle mě jsme odehráli velmi dobré utkání.

Začal jste hodnocením podzimu, ale co říkáte na jarní část sezony, která nakonec o všem rozhodla?

No (zamýšlí se). Abych řekl pravdu, jsem mírně zklamaný. Měli jsme velmi dobrý úvod jara, vyhrávali jsme a naše předváděná hra opět snesla přísnější měřítko. Bylo však znát, že jsme se zhoršili v obranné fázi, tam to nebylo v některých zápasech ono. Byla znát absence Terezy Hannweber, která odešla na mateřskou dovolenou. Její defenzivní hra nám citelně chyběla. No, a pak, po sérii výher, nás čekal klíčový domácí duel s Pískem. Bohužel jsme tento souboj absolutně nezvládli. Nejen po výsledkové, ale i herní stránce. Od té doby chyběla v naší hře psychická pohoda, týmový výkon šel rapidně dolů. Nakonec jsme prohráli ještě na Astře a v Pardubicích. A to po opravdu velmi matných výkonech. Byť v Pardubicích to tedy až tak špatné nebylo. Může se zdát, že třetí místo je úspěchem. Někteří fanoušci a určitě i hráčky to kvitují. Já s bronzem spokojený nejsem. Vždycky chci vyhrát.

V celé soutěži jste měli druhý nejlepší útok. A obrana? Byť vám na jaře podle vašich slov tolik nefungovala, dostali jste nejméně branek ze všech týmů. Jak tedy hodnotíte tyto dva statistické ukazatele?

Možná že jsme v celé historii klubu nastříleli za sezonu nejvíce branek. Ale abych řekl pravdu, mohlo to být ještě daleko větší číslo. Myslím si, že v zápasech jsme si vytvořili hodně šancí, ale produktivita nebyla úplně ideální. Někdy chyběl větší klid a chladná hlava. A co se týče defenzivy, tak o té už jsem mluvil. Na podzim jsem s ní byl spokojený, na jaře to bylo o poznání horší.

V elitní desítce střelkyň figurují hned dvě vaše svěřenkyně. Zdeňka Friedel skončila s 135 brankami na čtvrtém místě, Michaela Buchlovská byla devátá. Těsně pod čarou pak figurovala také Nikola Pilátová. Co říkáte na výkony těchto tří hráček. Byly pro vaše družstvo klíčové?

Jsem spokojený hlavně s výkony Michaely Buchlovské. Na jaře ji trápilo zranění, přesto nám moc pomáhala. Jak vstřelenými góly, tak i v obraně. Je to velice komplexní hráčka. Zdeňka Friedel je zvláštní typ házenkářky. Když se jí daří, tak je k nezastavení. Doslova. Jenže její výkony nejsou vyrovnané. To je její hlavní problém. Tropí pak chyby v útočné i obranné fázi, nesoustředí se. A Nikola Pilátová? Je to velká hráčka, ale trošku mě mrzí její přístup k zápasům. Na jaře nám několikrát chyběla. Úplně zbytečně. Kdyby odehrála všechna utkání, zejména pak ta klíčová venku, mohla se do té elitní desítky střelkyň také dostat (povzdechl si).

Trenér Miroslav Moulis.

Mluvil jste o Zdeňce Friedel. Kromě bravurní střelecké aktivity vyčnívala také v jedné negativní statistice. Byla třetí nejtrestanější hráčkou soutěže. Stojí za její nedisciplinovaností právě zmiňované výkyvy v její hře?

No, asi ano. Ona navíc hraje dost agresivně. Nebo spíš hodně riskuje, abych to uvedl na pravou míru. Snaží se vybojovávat balony a tím se samozřejmě zvyšuje riziko faulů. Navíc, když se jí zrovna nedaří, tak ani pro ostřejší zákrok nejde úplně daleko.

Co chybělo k tomu, aby bylo konečné umístění vašeho týmu lepší?

Myslím si, že určitě lepší přístup k zápasům. Je tu velice dobrá parta, holky drží pohromadě. Ale v zápasech, kdy se jim tolik nedaří, to až tolik vidět není. Chybí nám harcovnice, zkrátka hráčka, která na hřišti udělá scénu, seřve někoho a svým chováním vyburcuje celý tým. Prostě dá podnět k tomu, aby ostatní holky ze sebe vydaly absolutní maximum.

Co vám již uplynulý ročník ukázal jako trenérovi?

Spoustu věcí. Pro nás to byla v některých směrech zlomová sezona. Vytvořili jsme určitý realizační tým. A ne, není to vtip. My ho opravdu máme. Holkám jsme poskytli podmínky, které nám mohou ostatní týmy tiše závidět. Mimo jiné máme třeba vlastního maséra. Po herní stránce mi pak sezona ukázala hlavně to, na čem je třeba pracovat v blízké i delší budoucnosti.

Na vaše zápasy si do tachovské sportovní haly vždycky našlo cestu spoustu diváků. Vnímáte to tak, že ženská házená fanoušky v Tachově prostě táhne?

Myslím si, že jsme měli nejlepší návštěvnost v celé soutěži. Chodilo hodně lidí. Ono je také dané tím, že jsme hráli na špici tabulky. S jídlem roste chuť. Pro diváky navíc jednou za čas připravíme doprovodný program, to si také určitě pamatují a možná i proto rádi chodí. I pro publikum se tak snažíme něco dělat. Ne vždycky to jde, ale opravdu se snažíme.

Je konec sezony. Ta další odstartuje až na podzim. Střádáte už plány na následující ročník nebo si teď od házené chcete odpočinout?

Já a odpočívat? To nepotřebuji, jsem odpočatý dost (směje se). Opravdu se už připravuji na novou sezonu. Určitě chceme přivést do týmu nějaké nové tváře. Brankářka Voříšková odjíždí na delší dobu do Maďarska, takže její post prostě musíme někým zalepit. I když zalepit je dost špatné slovo. Musíme ji adekvátně nahradit. Dále chceme do týmu mladé hráčky, které si budou vážit toho, že hrají za Tachov a budou sbírat cenné zkušenosti. A hlavně o to budou samy stát. V neposlední řadě ještě nevíme, jakou soutěž budeme hrát v příštím roce. Skončili jsme sice třetí a přihlášku máme připravenou pro druhou ligu, ale nikdy nevíte, co se stane. Písek třeba nebude chtít postoupit. To samé České Budějovice nebo někde odhlásí prvoligovou soutěž. Budeme tedy čekat až do poslední možné chvíle (konec přihlášek do soutěží je ve čtvrtek 30. května – pozn. autora). A pak se s definitivní platností rozhodneme.

Otázka na závěr. Už víte, kdy začnete tvrdý letní dril na novou sezonu? Ať už tedy bude jakákoliv…

Jelikož opravdu neodpočívám (znovu se usmívá), tak už to vím. Přípravu na nový ročník zahájíme v polovině července (přesně 15. 7.).