Před pár lety o takovém závodě ani nesnil, přitom to všechno začalo celkem nevinným rozhovorem: „Nechceš si se mnou zaběhnout Predator run? Proč ne? Bude sranda.“

Asi takto probíhala debata dvou kamarádů, kteří se v roce 2016 rozhodli startovat v překážkovém závodě Predator Run, který hostila západočeská metropole.

Od prvního startu šestadvacetiletého rodáka z Milířů na Tachovsku Vítězslava Šimáka uběhly již tři rokya mnoho se toho změnilo. Softwarový vývojář bere bitvu s překážkami i soupeři jako výborný relax od sedavého zaměstnání. Závody si vybírá velmi pečlivě a poctivě se na ně připravuje. Že se jedná o dobře zvolenou strategii, potvrzuje jeho nedávný start na OCR World Championship v Londýně.

V sérii OCR (Obstacle course racing) se letos představil na těchto soutěžích: Predator Race Dril – Monínec, Predator Race Dril – Neukirchen (Rakousko), Spartan Race Sprint – Kubínská Hola (Slovensko), Predator Run Bolevák – Plzeň, Spartan Race Sprint – Valcianska Dolina (Slovensko), Predator Race Master Weekend (Dril + Brutal + Masakr) – Dobřany a již zmíněný OCR World Championship – London.

Momentálně si sympatický hoch plní pracovní povinnosti v hlavním městě státu Virginie v americkém Richmondu. I tak nám v rozhovoru přiblíží cestu, jak se od „sranda“ závodu propracoval k účasti na Světovém poháru v britské metropoli.

Co vedlo borce z malebné vesničky na Tachovsku začít se věnovat překážkovým závodům?

První impuls vyzkoušet si něco nového přišel před třemi lety. Asi tak měsíc před prvním závodem mě oslovil kamarád s nabídkou, že si zaběhneme Predator Runv Plzni. Bez důkladnější přípravy jsme závod zaběhli a v hecu se usnesli, že ve zbytku sezony vyzkoušíme všechny další úrovně, které Predator Race nabízel. Do loňského roku jsem alternoval ještě mezi florbalem a bral překážkové závody spíše rekreačně. Letošní sezona již byla primárně zaměřena na OCR.

Za jaký tým závodíte? Kolik má členů?

Běhám v dresu Predator Gym týmu. Je to spíše takové uskupení kamarádů, kteří pravidelně trénují právě v tomto zařízení v Plzni. Tvoří ho celkem 20 členů, ale i tak občas dochází k problémům složit čtyřčlenný tým na závod.

Jak zhruba vypadá tréninková příprava během roku?

Většinou trénuji 5-6x týdně. Dvakrát v týdnu se účastním kruhových tréninků, jednou trénuji čistě překážky, jednou jdu na boulder pro zlepšení úchopu a také se zaměřuji na běhání. Na všechny tyto aktivity se zpravidla někdo z týmu přidá, běh bývá individuální.

Trénink na OCR soutěže není jednoduchý. Na závodníky čekají náročné překážky

Zkombinovat zaměstnánía aktivní sportovní činnost není vůbec jednoduché. Co to obnáší ve Vašem případě?

Je mi 26 let a budou to tři roky co pracuji jako softwarový vývojář. Věnovat se ve volném čase sportu při práci v tomto odvětví mi přijde skoro až nutnost. Ty hodiny strávené před monitorem se na člověku podepíší. Sport je tak skvělý způsob, jak nechat hlavu trochu odpočinout.

Na sociálních sítích jste zveřejnil videa z atletických závodů. Jaký vztah máte ke královně sportů?

V Nýřanech se každoročně koná amatérský vrhačský čtyřboj, kam jsem byl pozván kamarádem z práce. Šlo o vrh koulí, hod oštěpem, diskem a kladivem. Do té doby jsem měl možnost vyzkoušet si pouze vrh koulí, který je součástí každého středoškolského tělocviku. Čtyřboj pro mě byl příjemným zpestřením. Nejblíž k atletice mám ale asi tím, že na závodech série Spartan Race se objevuje hod oštěpem na terč. Jinak jsem v atletice nikdy přeborníkem nebýval (smích).

Váš život je i jedno velké cestování. Vybíráte si destinace i podle závodů nebo volíte spíše relax?

Valná většina mého cestování je pracovního rázu – služební cesty. V tu chvíli si destinace nevybírám, ale zároveň hledám jestli se náhodou nějaký závod v okolí nekoná. Zatím se bohužel „služebky“ s termíny závodů v dané zemi nesešly. Cestování co podnikám ve volném čase se dělí zhruba napůl mezi cestováním za závody a poznávacími výlety.

Máte kouče nebo se připravujete individuálně? S kým spolupracujete?

Skupinové kruhové tréninky jsou vedené trenérem, se kterým pak příležitostně jdu trénovat překážky, boulderovat a podnikám další aktivity. Nicméně není to tak, že bych měl někým stanovený tréninkový režim, to si pořád řídím sám.

Jak s odstupem času hodnotíte start na MS ve Velké Británii?

Světový pohár v Londýně pro mě znamenal splněný cíl pro letošní sezonu. Město Londýn miluji a nechtěl jsem prošvihnout možnost si tam zazávodit. Bez ohledu na to, že v tu chvíli jsem ještě neměl kvalifikaci jistou, jsme v pětičlenné bandě přátel v červnu koupili letenky na říjen a tím bylo naplánováno. Pro kvalifikaci jsem si na druhý pokus dojel v září na Slovensko do Valči a začátkem října mě čekal Londýn. Do závodu jsem šel naprosto bez ambicí na přední umístění a chtěl jsem jen překonat všechny překážky. To se mi nakonec podařilo a měl jsem z mojí účasti na MS velkou radost. Užíval jsem si každý metr tříkilometrové trasy a soustředil se na každou překážku. Konečného 107. místa ve věkové kategorii 20 – 29 let si moc vážím a cením si startu na MS.

Londýn byl asi největší závod kariéry, ale co člověka žene do další práce a další sezony?

Největší motivací je především pokrok, který jsem za poslední rok přípravy udělal. Zároveň i fakt, že zatímco paty elitních závodníků jsou už v cíli, já ještě funím na trati. Kromě toho mám okolo závodů skvělou smečku kamarádů a tréninky jsou pak spíše zábava. Mojí prozatimní jedinou a hlavní výzvou pro sezonu 2020 je to, že bych se rád podíval na Mistrovství Evropy, které se tentokrát koná v italském zimním středisku Val di Fiemme.

Který závod sezony byl největší prověrkou?

Nejtěžší závod byl nejspíš Spartan Race ve Valče. Ne že by podmínky byly tak náročné, ale dva měsíce předtím mi totiž utekla kvalifikace v Kubínské Hole, kde jsem skončil na prvním nepostupovém místě. Takže ve Valče se šlo opravdu na dřeň, protože v případě neúspěchu už zbýval jen poslední pokus na Lipně. Nakonec jedinou neúspěšnou překážkou tam pro mě byl hod oštěpem. I to ale stačilo na vysněnou kvalifikaci ve věkové kategorii.

Vášnivému sportovci a vyznavači pohybu na čerstvém vzduchu nezbývá než popřát hodně elánu do pracovních, cestovatelských ale i „predátorských“ výzev. I z malé vesnice to lze dotáhnout na závody světového formátu