Natržená slezina, odražená plíce, zpřetrhaný křížový vaz a mnoho dalších zranění vás nikdy neodradilo k tomu sednout znovu na motorku a jet dál. Až pád na MMČR v Opatově v červnu 2019 vás poprvé donutil se zamyslet, jestli vám tahle životní láska za vše stojí. Co se tehdy stalo?

Stalo se mi to ráno nečekaně při volném tréninku, kdy jsem nejel ani rychle ani pomalu, na jednom ze skoků při dopadu jsem trefil nejspíš měkké místo. Motorka se mi zastavila a dal už si to moc nevybavuji. Jen vím, že jsem ještě stačil odběhnout mimo trať. Výsledkem byla tříštivě zlomená holenní kost a šestý hrudní obratel. To je samo o sobě dost. Čekalo mne několik operací, že jich bude nakonec devět jsem ale nečekal. Operace páteře šla celkem dobře. Ale noha mi tehdy hrozně otekla ještě než mne převezli do nemocnice. Lékaři mi měli vsadit do kosti titanovou tyčku a vypadalo to, že bych mohl do týdne domů. Bohužel se všechno hrozně zkomplikovalo. Dostal jsem infekci, noha musela být v místě jizvy rozříznuta a doktoři do mne začali sypat antibiotika. Obden jsem musel na sál na čištění. Byly to tři týdny pekla neb v tu dobu bylo venku vedro a na pokojích byl pouze větrák. Opravdu až po třech týdnech jsem se zbavil kovové konstrukce kolem nohy a dočkal se oné titanové tyčky a hlavně propuštění domů. Byl jsem ze všeho tak otrávený a unavený, že jsem si říkal, že už na motorku nesednu.

Opravdu jste tedy přemýšlel, že závodění pověsíte na hřebík? Nakonec jste se vrátil. Co změnilo vaše rozhodnutí?

Rekonvalescence trvala skoro půl roku a já začal měnit svoje rozhodnutí. Přeci jen na motorce sedávám několikrát v týdnu od svých pěti let, tak mi to začalo chybět. Vysloveně mě svrběly ruce, jak se mi stýskalo po řídítkách. Fanoušci a kamarádi do mně hučeli, abych to nebalil. A já si to pomalu, ale jistě a častěji říkal taky. Takže jsem po šesti měsících zase na motorku sedl. Doba covidová motokrosu moc nepřála, takže jsem odjezdil jen pár závodů MMČR a asi jeden západočeský pohár.

Co na to říkala vaše rodina, která vás bezmezně podporuje?

Ze začátku na to měli podobný názor jako já, s motokrosem skončit, už zdraví neriskovat. Ale nechali to samozřejmě na mě, abych se rozhodl.

Opustil jste po několika letech Hulho Motocross Team a v letošním roce budete jezdit za nově vzniklou stáj Airpower Racing Team. Co o ní prozradíte? Stanovili jste si s vedením týmu nějaké cíle?

Airpower Racing Team jsme dali dohromady s mým sponzorem, ale hlavně mým dobrým kamarádem Jirkou Dvořákem. Cíle máme jasné, užít si sezonu s klidem bez žádného zranění a k tomu nějaký dobrý výsledek určitě potěší.

Novoroční rozjížďka na Terénu Sv. Petra.
PODÍVEJTE SE: Ve Stříbře zahájili nový rok motokrosovým závodem

Budete jezdit sám nebo má stáj ještě nějakého jezdce?

V týmu jsem prozatím sám, ale do budoucna se možná porozhlédneme po nějakém juniorském jezdci, kterému bych mohl předat své zkušenosti a pomáhat mu.

Budete vidět opět i v německém seriálu ADAC?

To záleží na tom, jak to bude termínově kolidovat s MMČR . Pokud to půjde, a když bude chuť a možnosti, tak bych se na jednom dvěma závodech rád ukázal.

Roky byl vaším hlavním mechanikem táta. Bude tomu tak i nyní u nového týmu?

Táta je se mnou od mých prvních krůčků, je to spousta času a odříkání celé rodiny. Navíc dře celý týden doma v autoservisu. Je to náročné, ale ano, bude se mnou i u nového týmu.

Pracujete v rodinné firmě, závodíte, stíháte i osobní život?

Je to těžké to zkombinovat, práce je pořád dost. Takže tak nějak to jde, i když je to občas obtížné to všechno stíhat. Naštěstí mám tu nejlepší přítelkyni, co jsem mohl potkat. Ve všem mě podporuje, takže veškerý volný čas trávíme spolu.

Motokros je celý můj život, říká Rudolf Weschta.
Motokros je celý můj život, říká Rudolf Weschta