Poslední vánoční den se v městské sportovní hale sešlo třináct tříčlenných družstev, aby v rámci Vánočního turnaje o Putovní pohár starosty města Tachova vybojovala vavříny vítězství v prvním započítávaném turnaji seriálu Tachov Open 2019. Slavnostní ráz turnaje umocnilo i vystoupení staronového starosty města Tachova Ladislava Macáka a v jeho úvodu uctili sportovci minutou ticha památku jednoho z průkopníků nohejbalu v našem okrese, dlouholetého výborného hráče, trenéra, rozhodčího a funkcionáře Karla Oktábce. A pak už se na třech palubovkách rozhořely líté boje o co nejlepší umístění v turnaji.

A bylo znovu na co se dívat. Nohejbal na Tachovsku patří ke sportům, o nichž se ví. Má tradici, výsledky a solidní zázemí. A hlavně dost sportovců, kteří se mu s plnou vervou věnují. Také to bylo vidět při všech utkáních, kde se soupeři střetli v napínavých soubojích. Soupeřilo se bez rozdílu výkonnosti a věku, ale také pohlaví. Hráli mladíci, ženy, ale už i odrostlejší nohejbalisté.

Zkrátka nohejbal je sport, který je fyzicky poněkud náročnější než šachy, ale zejména ti starší znovu dokázali, že se mladíky nenechají zahanbit.

„I přesto, že také letos byla poněkud slabší účast než minulé roky, jsem s průběhem turnaje víc než spokojen,“ řekl před finálovým zápasem, kde excelovala „tři téčka“, vedoucí nohejbalového oddílu TJ Slavoj Tachov Libor Větrovský.

„Stále nám chybí větší propagace, alespoň v takovém rozsahu, aby nám to přilákalo zejména mladé lidi. O ty je sice nouze téměř po celé republice, ale když se snažíme chlapce nalákat zejména na základních školách, moc se to nedaří. A tachovský nohejbal, jako jedna ze špiček v republice, by si to jistě zasloužil. Zkušení borci stárnou a mladí se moc nehrnou. Ale to je, žel, letitý problém.“

„Jak se říká, potřebovali bychom nějaký tahák. Nejspíše příští rok pozveme výkonnostně silnější mužstva, včetně individualit, které v tomto sportu něco znamenaly a dodnes jsou legendami nohejbalu. Mohlo by to přilákat nejen nové sportovce, ale také diváky. Plánů máme dost, ale to vše bude součástí příprav dalšího ročníku turnaje. Pevně ale věříme, že se nám to podaří,“ dodal technický ředitel turnaje Karel Ulmon.

Jak řečeno, dorostence tachovský nohejbal poněkud postrádá. Ale jak už to tak bývá, výjimky potvrzují pravidlo. Rodinný klan Tolarových má sportovní naděje, o nichž už dnes mluví celá republika. Zatím hrají mládežnické soutěže. Ale každoroční veleúspěšné umístění zejména Lukáše v celostátních soutěžích, lze sledovat na příslušných sportovních portálech. „Já to vydřel a oni, holomci, to už jenom podědili,“ říká se smíchem na rtech, ale s notnou dávkou hrdosti nejstarší z rodu Tolarů, pan Václav, bývalý ligový nohejbalista. „Ale samozřejmě, mám z nich radost,“ dodal.

Pokud jde o celkové výsledky turnaje, byly poněkud jiné, než jako tradičně. Ty do té doby zcela ovládal Razka Team, který se letos musel sklonit před novým vítězem, mužstvem TTT, ve složení sen. Truc P., Truc N. a Tolar L. Razka Team, reprezentovaný Oktábcem K., Větrovským A. a Matějkou V. skončili druzí, a třetí místo obsadilo mužstvo Zvíkovce, Vondráček P., Chaloupecký J. a Fatka D. Ti oproti loňskému roku sestoupili na stupních vítězů o jednu příčku níže.

Jak řečeno mnohokrát, tachovský nohejbal žije. Daří se mu, a úspěchy jsou vidět. U seniorů a stejně tak u juniorů. V ty se ale vkládají největší naděje. Nezbývá než doufat, že nezůstane jen u rodinného klanu Tolarových, ale že je budou brzy následovat další. Tachovský nohejbal to potřebuje a také si to zaslouží. To vědí všichni, kdo tady, na Tachovsku, tomuto sportu propadli.

Oldřich Voráček