Tito tři velcí fandové tenisu se přes rozdílnost věku vzájemně doplňovali a dokázali přesvědčit a získat další sportovce pro vybudování nových kurtů. Pracovalo se svépomocí, jak bylo v té době obvyklé a během jednoho roku se podařilo zprovoznit dva kurty. Oddíl byl ještě v roce 1971 zaregistrován Českým tenisovým svazem. Již v srpnu následujícího roku byl pořádán první ročník turnaje o „Husitský palcát“. Vítězem se stal Miloslav Růžička. Turnaj se hraje dodnes, ale bohužel nyní jen pro neregistrované hráče. Výstavba areálu byla dokončena v roce 1974, kdy měl tři kurty s tréninkovou zdí a klubovnou v budově sokolovny. V době výstavby kurtů přišli do oddílu další výborní hráči a vznikla dvě družstva, která hrála meziokresní až krajské soutěže. V té době oddíl věnoval velkou péči výchově mládeže, měl 40 dospělých členů a 22 žáků a v soutěžích vedle dvou družstev dospělých měl i jedno mládežnické, pořádal turnaje a vše zdárně fungovalo až do srpna roku 1984. O záměru výstavby banky se hovořilo již v roce 1976 a oficiálně to bylo oznámeno začátkem roku 1978. Rozhodnutí se ale z finančních důvodů odkládalo z roku na rok a až neúplná sezona v roce 1984 byla sezonou poslední.

Po dohodě s městem byl jako náhradní místo vybrán pozemek vedle koupaliště, kde opět svépomocí v rámci tzv. akce „Z“ členové oddílu postavili nové kurty. Výhodná poloha uprostřed města měla ovšem jednu zásadní nevýhodu a tou byl nedostatek místa. Kurty musely být postaveny netradičně v orientaci „východ-západ“, což hráčům při slunečném počasí značně znesnadňuje hru, zvláště v ranních a večerních hodinách. Město tehdy přislíbilo oddílu pro vybudování dalších kurtů sousedící pozemek, který se měl uvolnit rekonstrukcí koupaliště. Výstavba nového areálu trvala tři roky. I v této době do oddílu přicházeli noví hráči, mládež dorůstala a sestava družstev byla neustále měněna a doplňována. Tenisté omezeně hráli a trénovali na kurtech Rudé hvězdy v Tachově, v Plané apod. Kurty nebyly, ale tenis pokračoval dál a v srpnu 1987 byl areál, jehož hodnota činila cca 2 miliony korun, slavnostně uveden do provozu. Areál zahrnoval čtyři antukové dvorce, oboustrannou tréninkovou zeď, sociální budovu s velkou terasou. Při výstavbě bylo odpracováno téměř deset tisíc brigádnických hodin. Největší měrou se o výstavbu zasloužili členové Zabadal, Bělohlavý, Sýkorovský, Půlpán, Hamáček, Uhlíř, Klas, Polan a mnoho dalších.

Ke slovu přišly opět tenisové rakety, v průběhu následujících pěti let byl zkvalitněn trénink i práce celého oddílu. Závodní družstvo bylo doplněno vlastními odchovanci, mezi něž patří např. Patrik Bělohlavý, Petr a Radek Malechové a hráči z okolních oddílů např. Tomáš Milián, Eva Kličková, Alena Kotálová, Jiří Fleisig, František Polánka a na konci tohoto období postoupilo do nejvyšší soutěže v kraji.

Rok 1993 byl dalším mezníkem v životě oddílu. Výbor oddílu předložil několik projektů nového komerčního využití areálu za účelem vzniku určitého zisku a na valné hromadě zvítězil projekt člena oddílu Josefa Tyrpáka. Na podzim tohoto roku se opět začalo stavět a v průběhu devíti měsíců byla nově zrekonstruována sociální budova s restaurací a bytem pro správce. Není problémem pořádat větší turnaje a jiné akce. Bohužel se dostavil také jeden sportovní neúspěch. Smíšené družstvo dospělých sestoupilo z nejvyšší krajské soutěže.

Ovšem toto netrvalo dlouho a již v následující sezoně smíšené družstvo dospělých opět postoupilo do nejvyšší oblastní soutěže. Zároveň do této soutěže postoupilo také smíšené družstvo žáků. Poprvé také zvítězilo družstvo oddílu v soutěži neregistrovaných tenistů tzv. Davis cupu. Dalšími úspěchy byly výkony žáků Dalibora Ptáka, který se stal halovým oblastním přeborníkem, a Tomáše Němečka, který hrál finále oblastního přeboru na otevřených dvorcích. Oba hráli také za Slavii Plzeň a stali se oblastními přeborníky a na mistrovství republiky v Prostějově vybojovali 3. místo. V roce 1997 družstvo dospělých postoupilo do divize, kterou v následujícím roce vedlo a už se uvažovalo o lize. Především chybějící finance tomu zabránily. Po třech letech působení v divizi družstvo sestoupilo a postupně se rozpadlo odchodem hráčů do jiných oddílů. V této době pořádal Slavoj až osm celostátních turnajů ročně. Tachovský tenis se stal velmi známým, což potvrdil 28. ročník turnaje O husitský palcát, který do Tachova přilákal na dvacítku ligových a divizních hráčů v čele s Martinem Bartůňkem, který se pohyboval na celosvětovém žebříčku okolo tří stého místa v singlu a na své raketě měl skalp Petra Kordy. V roce 1999 byl areál v rámci malých venkovských oddílů vyhodnocen jako druhý nejlepší v republice.

Bohužel toto je již minulostí. V současné době se v oddíle hraje pouze rekreační tenis, hraje se jen soutěž družstev pro neregistrované hráče. Po dlouhých letech bez mládeže začal před dvěma roky oddíl pořádat tréninky pro děti z tachovských škol. Bohužel toto úsilí přerušila novodobá pandemie a počet dětí se snižuje s každým začátkem školního roku. Oddílu také chybí tenisová hala, aby mohla nějaká koncepční práce s mládeží pokračovat.

V sobotu 11. září si bývalí a současní členové oddílu spolu s pozvanými hosty zahráli tenisový turnaj v deblech. V tomto turnaji nešlo o vítězství ani o body, ale o dobrý pocit ze hry. Počasí se i přes nepříznivou předpověď vydařilo a po turnaji se ve sportovní hale uskutečnilo slavnostní posezení členů současných i bývalých s promítáním dobových fotografií, které připravili pan Santner s panem Kozákem a patří jim za to poděkování. Na setkání se dostavil také současný starosta města pan Macák a bývalý předseda MNV z roku 1987 pan Volka.

S proslovem vystoupil jak bývalý prezident oddílu pan Václav Bělohlavý, tak i současný pan Josef Palšovič. Oba popřáli všem hodně úspěchů v dalších tenisových letech a všem by přáli slíbené rozšíření areálu o další kurty, a především tenisovou halu. Pan starosta Macák by uvítal, kdyby oddíl opět začal pracovat s mládeží a věděl, že se někdo o hale zmíní. Vše je předmětem jednání, jakýsi projekt již existuje, vše také závisí na financích.

Nezbývá nic jiného než věřit, že další generace se rozšíření areálu dočkají a za nějakých dvacet let zde bude někdo psát o pokračující historii oddílu.

Luboš Pešta