Ve věku nedožitých 98 let nás navždy opustil Vladimír Houška. V poválečném Stříbře měl v Benešově ulici obchod s elektrozbožím a koníčkem mu byla jízda na motorce. Stejně jako jeho kamarádi František Černý a Vlastimil Hlavatý se v té době úspěšně zúčastňoval různých motocyklových soutěží, a tak není divu, že spolu s nimi patřil také do party zakládajících členů stříbrského Autoklubu.

První motokros v tehdejším Československu si Houška v roce 1948 užil po všech stránkách. Podílel se na přípravách závodiště a díky své odbornosti technicky zajišťoval i ozvučení terénu. Nechyběl ani mezi závodníky. Ačkoli patřil mezi favorizované jezdce a měl podporu domácích fanoušků, mezi nejlepší se neprosadil. Již během tréninků ale zaujal rychlou jízdou a získal díky ní trvalou přezdívku „Kalič".
Hvězdná chvíle přišla pro Vladimíra Houšku v roce 1949 při druhém ročníku Terénu sv. Petra. Startovní číslo 13 na jeho ČZ smůlu nepřineslo, naopak! Populárního Kaliče hnalo kupředu zejména domácí obecenstvo, které spolu s návštěvníky z široka daleka doslova zavalilo závodiště. Motokrosu v tom roce přihlíželo neskutečných 16 tisíc diváků! Houška si poradil s debutujícím mladíkem Miloslavem Součkem i zbývající konkurencí třídy do 125 ccm „junior" (tak se označovali méně zkušení jezdci) a slavně zvítězil.

Přestože Houška i v dalších letech odjel řadu povedených závodů, domácí prvenství z roku 1949 zůstalo nejzářivějším úspěchem a často vzpomínanou událostí. Podílem na založení klubu, odvedenou pořadatelskou prací a nepřehlédnutelnými sportovními úspěchy se Vladimír Houška navždy zapsal do stříbrské motokrosové historie zlatým písmem.

Poslední rozloučení s Vladimírem Houškou se na přání rodiny uskutečnilo v úzkém kruhu nejbližších.

Miroslav Šimek