Pravidla drsného závodu povolují projít si ve čtvrtek trať prologu pěšky či projet si ho na kole. Vousáči z Tachovska volí druhou variantu, dvakrát trať projíždí a snaží se vrýt si do hlavy každou maličkost, která by mohla ovlivnit jejich postup.
Přichází pátek, den prvního prologu. Kolem osmnáctiset jezdců z celého světa postupně vyráží na štěrkové cesty kamenolomu Erzberg, každý doufá, že se probojuje do hlavního nedělního závodu. Do toho však postupuje jen 500 nejrychlejších. „Bio“ Koukolík i „Pinďa“ Nedvěd se do prologu obuli hned od startu, čímž po vyhlášení výsledků letí všem nejbližším přátelům přes sociální sítě skvělá zpráva.
Oba borci se mezi první pětistovku na pohodu probojovali, Pinďa končí na 55. místě a Bio na 207. pozici. Radost je neskutečná, ale usínat na vavřínech se nesmí. Oba se shodují, že se jim trať prologu líbila a jelo se jim skvěle. Bohužel naprosto odlišné pocity přichází v sobotu, kdy zdravě nabuzení nastupují do druhého prologu a svůj postup do finále musí ještě jednou potvrdit další kvalitní jízdou. Podaří se udržet v pátek vybojované pozice? Do které z deseti startovních řad po padesáti jezdcích se postaví?
„Trať byla rozbitá, místy fakt rozsekaná, projeté hluboké koleje, no spíš odporné rigoly, vůbec se mi nelíbila, jelo se špatně,“ hodnotí svůj sobotní výkon Koukolík. Přesto si výrazně nepohoršil, skončil 218. „Je to tak, jak říká Bio (přezdívka Koukolíka) a k tomu neskutečně prachu všude,“ dodává Nedvěd, dojíždějící osmapadesátý. Každopádně oba se v neděli postaví na start ze dna lomu. Pinďu čeká start z druhé řady, Bio vyrazí z páté.
V sobotu večer háží všichni starosti za hlavu a účastní se oblíbené společné vyjížďky nedalekým městečkem Eisenerz. Tamní obyvatelé se na motorkářskou show dlouhé týdny připravují. Závodníky a jejich týmy srdečně vítají, postávají kolem silnice a hecují rozvášněné jezdce k jezdeckým divočinám. Mnozí neváhají a předvádějí nejrůznějších bláznivé kousky, staví motorky na zadní, smykují a pálí „gumy“. „Při téhle show je úžasná atmosféra, zdejší obyvatelé nás podporují, jsou ochotni ten hluk, co zde je, pár dní vydržet, chodí fandit přímo k trati. Erzberg není jen závod, je to prostě opravdu rodeo,“ libuje si v místní atmosféře Nedvěd.
V neděli je vedro k zalknutí, v němž musí závodníci najet na startovní pozice už v poledne, dvě a půl hodiny před začátkem závodu. Slunce neúprosně pere do jezdců čekajících na dně lomu, okolí je rozpálené, vzduch se jen tetelí, mnozí se koupou ve vlastním potu již před startem a nervozita stoupá. Čeká je kolem 40 kilometrů s 27 pointy (kontrolami) v časovém horizontu 4 hodin.
Když hard, tak hard, rozhodla jury a zpřísnila pro letošní rok pravidla. Zatímco v uplynulých letech směli diváci na prvních deseti pointech jezdcům, kteří nebyli s to vyškrábat se kamenitými krpály, pomáhat, letos byla veškerá divácká pomoc zakázána, což se stalo osudným mnoha jezdcům startujících ze zadních řad. Tomu se však vyhnul Váša Nedvěd, který odstartoval skvěle. Do první zatáčky vlítává na třetí pozici a dere se tvrdě dopředu. Hůř na tom je Jiří Koukolík, který už na prvním pointu musí několik minut stát neb trať je ucpaná dříve startujícími jezdci, kteří nejsou schopni náročný výjezd zvládnout.
„Bizarní je, že ze čtyřhodinového závodu odjedeš prvních pět vteřin a jsi celej zalepenej prachem, chvílemi byla viditelnost nulová. Dorazíš k prvnímu pointu a totál zasekáno. Chvíli jsem tam postával, pak jsem to zkusil vzít vlevo, kde se válelo jen pár jezdců přede mnou a ono to vyšlo,“ líčí začátek závodu Koukolík.
„Já měl kliku, že jsem startoval z druhé lajny, i když je pravda, že už i tak se mi do cesty motalo pár expertů, co sice projeli dobře motokrosovým prologem, ale na tuhle trať jinak neměli a jen překáželi,“ pokračuje Nedvěd. Ten potvrdil svoji pověst nezničitelného dravce a postupně se prodíral na jednotlivých kontrolách výš a výš v celkovém pořadí. „Popravdě, nevím, kam až to chtějí pořadatelé hnát, trasa byla opět o hodně těžší než v uplynulých letech. Některé sjezdy mezi šutrama byly fakt na hranici. To vedro bylo brutální, kamenné sekce neskutečně těžké,“ popisuje Nedvěd.
I přes všechny nástrahy jede, chvílemi tlačí, dál, až se prodírá k pointu 21 zvaného Carl´s Dinner, který nakonec po čtyřiceti minutách poprvé ve své jezdecké kariéře zdolává. Mnoho jezdců ho nedosáhlo „Jsem vděčný mojí zlaté přítelkyni Pavlínce, taky ségře a bratránkovi, šli při mně, dávali mi pití a gely, polévali mne vodou, takže jsem to nakonec dal, i když jsem si chvílema myslel, že prostě padnu a už nevstanu,“ děkuje všem za podporu vlasatý obr s nesmělým úsměvem.
Po limitu čtyř hodin od startu dosahují oba enduráci z Tachovska svých nových rekordů v tomto masakrálním závodě. Václav Nedvěd končí na neuvěřitelné 33. pozici ze všech světových jezdců a znovu potvrzuje, že do světové špičky patří. Oproti minulým ročníkům si polepšil také Jiří Koukolík, který se umístil s devíti projetými pointy na suprovém 196. místě. "Obrovská gratulace nejlepšímu českému jezdci Davidovi Cypriánovi. Jel skvěle, 14. místo je úžasné," vzkazují oba jezdci závěrem.
O tom, že je třeba před jezdci z Tachovska opravdu smeknout svědčí i skutečnost, že v tomto neskutečně náročném a tvrdém závodě projelo všemi sedmadvaceti pointy nakonec pouhých osm jezdců.