Kulturistika je individuální a pro někoho možná trošku zvláštní druh sportu. Cílem je dosáhnout požadovaného vzhledu těla, přičemž se hodnotí mohutnost, objem, hloubka a tvrdost svalů, ale také množství podkožního tuku a samotné vystupování na pódiu.

Jiří Bureš z Tachova prožil na konci listopadu své první závody v kulturistice v životě. Zúčastnil se podzimních soutěží v kategorii kondiční physique mužů do 178 cm – Golem Classic v Kutné Hoře a Grand Prix Ronnie.cz v Březnici na Příbramsku.

Zatímco ve městě Koudelníkova syna zapsaného do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO skončil šestadvacetiletý sportovec ve druhé polovině startovního pole, tak o den později v Březnici zazářil, když skončil na šestém místě. A to na premiérovou účast mezi konkurencí ze všech koutů České republiky není vůbec špatný počin, naopak.

Poprvé v životě jste se zúčastnil soutěží v kulturistice. Co si čtenáři Deníku mohou představit pod pojmem kondiční kulturistika? Co všechno tyto závody obnáší?
V ČR se základní soutěže dělí na kondiční, pohárové a mistrovské. Hlavní rozdíl mezi kondičními a pohárovými, potažmo mistrovskými soutěžemi spočívá v tom, že pro účast na kondiční soutěži není nutné být registrovaný v žádném oddíle kulturistiky. Pro účast na kondičních soutěžích tak stačí poslat přihlášku a zaplatit startovné, registrovaní závodníci však mohou na kondičních soutěžích také závodit a ve výsledku je většinou registrovaných přibližně stejně jako neregistrovaných.

Pro účast na pohárových a mistrovských soutěžích je již třeba být registrován v některém oddíle kulturistiky, kterých je v České republice celá řada. Pro samotnou účast na těchto závodech pak stačí, krom registrace, také pouze poslat přihlášku a zaplatit startovné, žádná kvalifikace neprobíhá. Kondiční soutěže by teoreticky měly být určené pro začínající závodníky, závodníky po soutěžní pauze a tak dále. A úroveň závodníků by měla být nižší než na pohárových či mistrovských soutěžích. V realitě však můžeme často najít na kondičních soutěžích závodníky, kteří by bez problémů mohli bojovat o přední příčky na kterékoliv pohárové soutěži. Takže například já osobně moc velký rozdíl v kvalitě závodníků v kondičních a pohárových soutěžích nepozoruji.

Vy jste soutěžil v kategorii kondiční physique do 178 cm. V čem spočívá tato kategorie?
V kategorii physique závodníci nemají na sobě plavky, jako mají kulturisté, ale plavky, spíš šortky nebo surfařské kraťasy, které vám jsou až po kolena. Tím pádem v této kategorii není až tak důležitý rozvoj svalů nohou, i když je pravda, že chytří lidé nohy také cvičí, protože ví, co s sebou cvičení nohou přináší za benefity, ale klade se důraz spíše na horní polovinu těla. Oproti kulturistice se neklade na první místo svalový objem a rozvoj, ale zejména symetrie postavy, poměr ramen a pasu, cílem je mít opticky pěknou a vyváženou postavu s přiměřeným svalovým rozvojem, líbivými tvary a přiměřenou vyrýsovaností – tedy nízké procento tuku v těle. V těchto soutěžích se mimo jiné hodnotí také vystupování závodníků na pódiu, jejich projev, to jak sami sebe prezentují, úsměv a tak dále. Nejde jen o to mít co největší svaly. Někteří závodníci, a to je v kategorii physique specifické, dost dbají i na účes, který při hodnocení také udělá své. Někteří kulturisté si v den závodu nechávají dělat i make-up, aby se jim neleskl obličej. Když to řeknu blbě, na pódiu by měl člověk vypadat jako nějaký týpek z pláže.

Prozradíte, jak se vám v závodech v Kutné Hoře a Březnici na Příbramsku vedlo? Jaký z toho máte pocit?
V prvním závodě v Kutné Hoře to nebylo ještě ono. Tam jsem byl až ve druhé polovině startovního pole, protože jsem neměl ujasněné některé věci v prezentaci na pódiu, což se později ukázalo jako velmi důležitý faktor. A také jsem ještě nebyl úplně odvodněný. V Kutné Hoře jsem skončil jedenáctý. V Březnici už to bylo lepší a bylo z toho šesté místo. A to díky tomu, že jsem již byl úplně odvodněný, a také mi lépe chytla soutěžní barva. Navíc jsem upravil svůj celkový projev, nebyl jsem už tolik nervózní, cítil jsem se dobře. Přesně to pak rozhodčí hodnotili pozitivně. Všimli si, že jsem působil sebejistě, a poskočil jsem o spoustu míst dopředu. Co se týče pocitů ze závodů, tak jsem spokojený. Například v Březnici to bylo super. Měli jsme tam teplo, organizátoři skvěle připravili zázemí, pomáhali nám. Nemuseli jsme mít zkrátka strach, že něco nestihneme. A bylo plno. V sále, kde se soutěž konala, mohlo být okolo tří stovek lidí.

Jak se závodník vlastně připravuje na takové soutěže? Co je důležité?
Každý jedinec má jinou genetiku, ale je velmi důležité nabrat svalovou hmotu. Pokud se člověk připravuje naturálně bez použití dopingových látek, které jsou v kulturistice celkem rozšířené, tak to chce cvičit a správně jíst několik let, aby závodník na pódiu vypadal dobře. Zpravidla to není tak, že člověk cvičí třeba jen dva roky a může jít z fleku závodit. Ale jsou i jedinci, kterým svaly rostou extrémně dobře a mohou být i během dvou tří let naturálního tréninku schopni na úrovni závodit, ale těch je jen málo. Samotná předsoutěžní příprava trvá přibližně šest měsíců (je to však individuální), tady je nutné detailně se zaměřit na stravu, zpřísnit trénink a správně nastavit celý předzávodní přípravný cyklus. Poslední tři měsíce je pak závodník v nepřetržité dietě a kalorickém deficitu. Dieta se zpřísňuje s tím, jak se blíží soutěž. Poslední týden je nejhorší a probíhá tzv. superkompenzace, kdy se závodník zjednodušeně řečeno snaží dostat z podkoží všechnu vodu, aby byla co nejlépe vidět separace svalů a vyrýsovanost.

Ilustrační foto
Cheb čepoval v Tachově dvanáctku


Kolik tuků by měl mít fitness kulturista v těle?
V této kategorii je ideální mít pět až sedm procent.

Co vás ještě čeká v podzimní části sezony?
Tenhle závod byl pro mě poslední.

A důvod?
Protože jsem se připravoval skoro půl roku, byly to moje první závody a trvalo mi to déle. Bylo to psychicky i fyzicky náročné. Někteří zkušení jedinci jsou schopni se samozřejmě připravit i během tří a méně měsíců. Kromě toho, že pravidelně cvičíte a držíte přísnou dietu, tak týden před závodem pijete velké množství vody, kterou pak vysadíte. Díky tomu vám pak z podkoží odteče voda a vylezou svaly. Mně osobně tedy stačily dva závody. Navíc zejména ta závěrečná část přípravy rozhodně není něco, co by bylo nějak zdraví prospěšné, ani v tom případě, že se připravujete jako já bez použití dopingových látek. Kolikrát navíc zanedbáváte i svoji rodinu či přítelkyni, kterým patří velké poděkování za to, že to se mnou vydrželi, protože mít neustále hlad s sebou nese i to, že se někdy nechováte úplně příjemně.

Na jaře ale soutěžit už budete, že?
Ano, ale až na jaře 2020, musím do té doby nabrat ještě nějakou svalovou hmotu, zapracovat na detailech a zlepšit své slabiny, zejména rozvoj svalů paží.

A co teď? Co vás čeká? Blíží se Vánoce, doba velkého přísunu jídla a následných oslav Nového roku, při které se většina lidí má problém uhlídat…
Teď jsem v odpočinkové fázi. Samozřejmě chodím normálně cvičit, alespoň šestkrát týdně, abych po dietě, díky které jsem byl v deficitu, nenabral velké množství tuků. Kdybych úplně přestal cvičit, tak by to pro tělo byl hrozný šok, rychle bych ztloustl a v další dietě bych všechno musel zase shazovat. Vánoce jsou jinak pro většinu kulturistů ideálním časem. Jsou samozřejmě závodníci, kteří jezdí na mezinárodní závody, které se konají i v zimě, ale těch moc není, ani závodníků ani závodů. Podzimní sezona teď skončila, na jaře se závodí až v dubnu a květnu. Já osobně chci ze svého života něco mít. Vánoce budu trávit s rodinou. Není to tak, že se budu extrémně hlídat, co sním. I když je pravda, že už mám v hlavě zakódované návyky – jím správně automaticky.

Pojďte se teď ještě vrátit k vašim začátkům. Jak jste se vlastně dostal k fitness kulturistice?
Sportuji od mládí, hrál jsem fotbal a pak se věnoval bojovým sportům. A k tomu patří i to, že člověk chodí cvičit. Poté jsem zjistil, že mi docela dobře rostou svaly a začal jsem se o to všechno více zajímat do hloubky. Různé věci jsem probíral i s osobními trenéry. Prvotní cíl byl se zaměřit hlavně sám na sebe, ale pak přišlo to ostatní. Začal jsem chtít předávat své zkušenosti, pomáhat lidem, sestavovat jim jídelníčky a sám jsem se stal osobním trenérem. Závodní přípravou jsem chtěl své znalosti posunout na vyšší úroveň a zkusit si některé teoretické poznatky v praxi. Nikdy bych nevěřil, co třeba sůl nebo nedostatek tekutin jsou schopné udělat s lidským tělem. Chtěl jsem to zjistit, proto jsem se rozhodl tímto vším projít a jsem za to rád.

A samotné závody?
Ze začátku jsem neměl žádné vysoké ambice. Chtěl jsem si hlavně vyzkoušet, jestli jsem konkurence schopný. Kdybych byl teď na těch dvou soutěžích poslední, tak by závodění pro mě asi nemělo dál smysl, protože bych si řekl, že nemám talent, vhodný tvar postavy, a tak bych zkusil štěstí například v silových sportech. Takhle jsem si dokázal, že to smysl má. Ještě bych rád zmínil, že i přesto, že jsem sám osobní trenér, v závěru jsem sám měl svého trenéra. Ten mi pomohl s posledním měsícem přípravy, předal mnoho zkušeností a bez jeho rad bych této formy nedosáhl.

Hokejisté nestačili v Plzni na Kaznějov
Hokejisté nestačili v Plzni na Kaznějov