Dlouhá léta válel na žíněnkách doma i v zahraničí. Později jeho trenérskýma rukama prošla celá řada kvalitních nástupců. Už si ale myslel, že si na to nikdo ani nevzpomene. A vida, nedávno se přesvědčil o opaku.

Pokud se někdo věnuje sportu opravdu vážně a naplno, úspěchy se v průběhu let většinou dostaví. Své by o tom mohla vyprávět zápasnická legenda František Hejplík z Mariánských Lázní, jež zanedlouho oslaví životní jubileum, pětasedmdesátiny.

Stříbrský rodák, jenž začínal na žíněnce už jako desetiletý, zažil se sportem snad všechno. Nebyly to ale jen radostné chvilky, i když těch bylo určitě víc.

V nejlepších letech zápasil postupně za prvoligové oddíly Spartak Plzeň, Duklu Hodonín, Duklu Litoměřice a Lokomotivu Plzeň. Byl i členem reprezentačního výběru. V letech 1970-74 trénoval Duklu Stříbro v první lize.

V roce 1998 stál u zrodu zápasnického oddílu v Mariánských Lázních, který ještě před pár lety vedl, než předal trenérské i funkcionářské žezlo mladším následovníkům. Za tu dobu vychoval řadu zápasníků, kteří získali na mistrovstvích republiky přes dvacet mistrovských medailí.

Několikrát startoval také na veteránských mistrovstvích světa.

Že byli jeho svěřenci nejednou mezi vyhlášenými nejlepšími sportovci města, chebského regionu nebo Karlovarského kraje, je logické. On sám byl na těchto akcích oceněn jako sportovní a trenérská legenda. Jeho jméno se skví také v Síni slávy Českého svazu zápasu.

Co se ale jen tak někomu asi nepřihodí, je skutečnost, že se dostal i do křížovek.

Bylo to pro něj opravdu překvapení, když mu někdo z jeho známých přinesl luštitelský magazín, kde se v jedné křížovce pod legendou „náš bývalý zápasník“ skrývalo jméno Hejplík!

„Dosud se v křížovkách, co se týká občanů Mariánských Lázní, objevovalo pouze příjmení spisovatele Párala, který bydlí shodou okolností ve stejném domě jako já, byť v jiném vchodu. Musím říct, že si považuji, že jsem se ocitnul v takové společnosti,“ poznamenává k tomu s úsměvem František Hejplík, který si v současnosti užívá sportovního důchodu.