Kliknutím zvětšíteLihovarnické a likérnické řemeslo má však v rodě Jenčíků tradici mnohem delší.
ROD S LIHOVARNICKOU TRADICÍ
„Můj děda a praděda byli lihovarníci. Dokázali se postarat o celý provoz lihovoru včetně strojírenských záležitostí,“ říká Hana. Rod pochází z východních Čech. Její děda se do Prádla dostal v roce 1946 na umístěnku. Ve vsi vedl sedlácký lihovar, kde se líh vyráběl z brambor. Pak se ze sedláckého lihovaru stala znárodněná Likérka Plzeň Západočeských lihovarů a konzerváren, dnes je to Stock Božkov, který má v Prádle stále svou pobočku. Petr Jenčík po studiu Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze do Likérky Plzeň nastoupil. „A dělala tam i má maminka, která absolvovala stejnou školu jako táta,“ poznamenává Hana.
Po změně režimu, v roce 1991, si Petr Jenčík založil vlastní firmu. A protože měl tři dcery, pojmenoval ji Jenčík a dcery. „Táta firmu založil proto, že uměl vyrábět, ale jako zaměstnanec to neměl, kde využít. Začal s fernetem, tuhle recepturu totiž pro český trh upravoval můj děda. Na českém trhu ho byl tehdy, na počátku 90. let minulého století, nedostatek. Táta postupně namíchával další likéry. Velký průlom přišel v roce 1999, kdy vymyslel recepturu na pálivý třešňový likér – Ďábelský krvesaj,“ uvádí Hana a dodává, že se tak vlastně z rodu lihovarníků, stali rodem likérníků: „Zařízení na výrobu lihu už nemáme. Macerujeme a mícháme.“
ALKOHOL NENÍ TŘEBA DÉMONIZOVAT
Už od střední školy začalo být jasné, že by Hana mohla pokračovat v tátových stopách. Měla nadání pro exaktní vědy. Na VŠCHT vystudovala stejný obor jako táta – kvasnou chemii.
„Půl roku jsem byla v Austrálii, ale jinak jsem celý svůj profesní život strávila v téhle firmě. Už jsem tu téměř dvě desítky let,“ poznamenává. Na začátku roku 2017 musela vedení firmy převzít, protože její tatínek onemocněl.
„Je zbytečné alkohol démonizovat, zároveň je zbytečné tvrdit, že je v pohodě být denně opilý – tak to není. Lihoviny a likéry se původně dělaly v klášterech jako léky a právě na tohle můžeme navazovat. Do našich likérů opravdu dáváme přírodní šťávy, výtažky z koření či bylinné výluhy. Dnes se sice už nemůže deklarovat, že alkoholické výrobky mají léčivé účinky, ale už mniši věděli, a farmakologie to dosud uznává, že některé přírodní látky jsou rozpustné pouze v lihu,“ vysvětluje svůj pohled na alkoholické výrobky. A na otázku, jaké bylinky a koření při výrobě firma Jenčík a dcery používá, odpovídá, že samozřejmě musí udržet výrobní tajemství, takže všechny vyjmenovat nemůže: „Ale třeba základ pro hodně našich výrobků tvoří fernetový macerát, v němž jsou digestivní bylinky, tedy bylinky na usnadnění trávení. Ty jsou třeba i v Elixíru sv. Jana Nepomuckého, kde je navíc eukalyptus. V Ďábelském krvesaji je přírodní třešňová šťáva a zázvor.“
Přírodní látky firma odebírá od českých, i zahraničních dodavatelů.
Hana už namíchala i vlastní likér. Jmenuje se Gingerbread neboli Perník a jeho základ tvoří perníkové koření. Upravila i recepturu pro Groggybear – tento borůvkový nápoj začal vyvíjet její táta. „Jak dlouho vývoj nového likéru trvá? Jak kdy. Záleží na tom, jak se povede nastřelit na úvod. Perník se upravovoval asi šest týdnů. Různě jsme si hráli s lihovitostí. Groggybear se dělal určitě déle. Začal s ním už táta, pak ale vývoj musel přerušit, protože do toho vlétla metanolová kauza,“ vysvětluje.
Firma ročně vyrobí padesát tisíc lahví. V současné době má na trhu čtrnáct výrobků. Tím nejpopulárnější je pořád Ďábelský krvesaj. Od začátku roku nabízí své nápoje v nových designových lahvích. „Ale u většiny výrobků nabízíme i původní tvar lahví, na něž jsou naši stálí zákazníci zvyklí,“ poznamenává Hana. Firma má podnikovou prodejnu a e-shop. „Vnímám, že máme velké nedostatky v distribuci. Chci vytvořit distribuční síť. Bohužel nám teď do něj vstoupila koronavirová krize,“ poznamenává. Dodává, že zboží firmy Jenčík a dcery se tedy nejčastěji k zákazníkům dostane prostřednictvím velkoobchodů. Své výrobky dodávají do osmi z nich.
TRADICE SPORTOVNÍ I HUDEBNÍ
Petr Jenčík založil v Prádle dvě akce, jejichž tradici chce udržet i jeho dcera. V září pořádal nohejbalový turnaj. Na Štědrý večer pak troubení z věže. „Táta totiž nechal v areálu firmy postavit věž. Sídlíme sice v bývalém mlýně, tedy u řeky v údolí, ovšem podle táty právě na takovém místě má stát rozhledna. Říkal, že z kopce totiž vidíte i bez rozhledny, z údolí ale ne . Takže tady máme věž a už šestnáct let sem vždy na Štědrý večer jezdí hrát vánoční melodie pořád stejní trubači. pak si zazpíváme koledy a rozléváme punč. ,Scházejí se Prádelští i přespolní,“ vysvětluje.
NEMUSÍME BÝT VŠUDE
„Táta se držel toho, že nepotřebujeme být všude, že není dobré to hnát přes objem a zadlužovat se. To je přesně ta cesta, která vede k tomu, že člověk pak musí snížit kvalitu, a to by u alkoholu být nemělo. Nikdy nechci naše výrobky dávat lidem, kteří jsou na alkoholu závislí. Naše pití je pitím pro radost, pro dobrou společnost,“ vyznává se Hana Jenčíková.
49
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
