Navíc ve svém malém kadeřnictví v Domažlicích.A svého rozhodnutí postavit se na vlastní nohy, i když se tehdy zdálo být velmi odvážné, prý Eva Krumlová z Kolovče rozhodněnelituje. „Práce mě baví, popovídám si s lidmi,“ říká usměvavá žena z Kolovče. Své služby nabízí v prostorách domažlické sportovní haly. Stát se kadeřnicí ale nebyl její dětský sen. „Spíše to tak vyplynulo, ikdyžtaprácesemilíbila.

A když mi bylo 14 let a vycházela jsem ze školy, šly jsme společně s kamarádkou do účení právě na holičky,“ vypráví z Vránova pocházející odbornice, která po tříletémstudiuvPlzni nastoupila do Komunálních služeb města Staňkova. „Začínala jsem v pánském oddělení. Později jsem se dostala do Kolovče, tedy do tamní provozovny při místním národním výboru, jak se to přesně jmenovalo.Podmínky tam nebyly nejlepší, ale přesto jsem byla spokojená. Byla jsem tam sama a navíc jsem v Kolovčizískalabydlenívbytě 1+1. Když jsem se ale po mateřské dovolené chtěla vrátit, už tam pro mě nebylo místo,“ vypráví žena, která tak musela nůžky schovat do šuplíku a přijala místo v kolovečských pletárnách.Ikdyžitamdělala střihačku.

Ale látek. „Už jsem si myslela, že tam vydržím až do důchodu. Ale přišlo snižování stavů a já musela odejít,“ vysvětluje Krumlová, proč se po letech opět vrátila ke kadeřnictví. Nejprve jakozaměstnankyně jedné domažlické kadeřnice. „Po roce jsem si udělala živnostenský list a začala pracovatsamanasebe. Apodalších třech letech se naskytla možnost vlastních prostor, a 3. června tu budu už pět let. A jsem tu spokojená. Samozřejmě stále platí, že se u holiče člověk dozví nějaké ty drby. Já si ráda povídám, ale ne že bych domů chodila umluvená,“ říká holička s tím, že prácemívádost, ale ne pořád. Přiznává přitom, že má spíše starší klientelu. „Mladé holky ke mně nechodí. Jsem prostě ze staré školy. Alei tak se snažím sledovat módní trendy, i když jen sama z časopisů.