Ztráta blízkého člověk bolí, topíme se v žalu, a do toho přichází spousta starostí, které jsme často nikdy předtím řešit nemuseli. K tomu patří rozloučení s milovanou osobou, pohřeb a s ním spojené záležitosti. „Jsme tu od toho. Se vším pomůžeme a vše zařídíme,“ říká majitel Pohřební služby Marian Valko, který pro naše čtenáře poskytl otevřený rozhovor.

Pracujete v netradičním oboru. Co vás k němu přivedlo?
Většinou se podobné firmy dědí nebo prostě přechází na někoho v rodině. Já jsem pracoval roky v kamenictví. A tahle práce prostě jde ruku v ruku s pohřebnictvím, přicházel jsem s pozůstalými do styku neustále. Odkrýval jsem desky na hrobech, zakrýval hroby, vytvářel náhrobky. Takže ve mně zrála myšlenka založit firmu, která by pozůstalým poskytovala všechny služby spojené s úmrtím člověka kompletně. Absolvoval jsem tedy koncesovanou školu, v Hradci Králové složil zkoušky a pomalu rozjížděl firmu.

Jaké byly začátky?
Začátky nemá lehké snad nikdo. Navíc o nás nikdo nevěděl. Cítil jsem potřebu poskytovat služby jinak než to dělají jiné firmy ve stejném oboru, chtěl jsem jít modernější cestou. Chtěl jsem pozůstalým nabídnout kompletní servis. Firmu mám šest let, začínal jsem v Mariánských Lázních, o rok později přidal tuto pobočku v Tachově, nyní už mám celkem čtyři. V místech, kde nyní sídlíme, byla herna, takže chvíli trvalo jen přebudování prostoru. V našem oboru je nejlepší reklamou skutečnost, že si o nás lidé mezi s sebou řeknou. A skutečně lidé začali postupně přicházet, dnes se mnozí i vrací. Začínal jsem se dvěma zaměstnanci. V dnešní době už jich mám celkem 17, z toho jsou tři kameníci. Samozřejmě museli absolvovat různá školení, pro své lidi mám vysoce postavenou laťku požadavků, které musí splňovat. Naše práce je psychicky náročná, prověřoval jsem si je tedy i v této oblasti. Máme jasně nastavená pravidla, která fungují, věříme si, vím, že se na své lidi mohu spolehnout.

Co všechno u vás ve firmě tedy poskytujete?Nabízíme pozůstalým kompletní servis. Vyslechneme požadavky a snažíme se vše sladit, ať už pozůstalí požadují pohřeb bez obřadu či s obřadem, kremaci, uložení do země. Vše musí být v souladu se zákonem o pohřebnictví. Na základě domluvy s klienty pak zajistíme květinovou výzdobu, pomůžeme s výrobou parte, se smuteční řečí, s hudbou. Novým trendem je videoprojekce, o tu je také čím dál větší zájem. Výjimkou není hudební podkres při smuteční řeči. Zajišťujeme následné uložení urny do hrobu. A zařizujeme nebo alespoň pomáháme s vyřízením administrativy na matrice.

Jak zvládáte setkání s pozůstalými, kteří jsou ve chvíli, kdy jim odešel blízký člověk zlomení, smutní a často v tu chvíli i velmi zranitelní?Naučil jsem se přistupovat k pozůstalým s chladnou hlavou, a to samé už zvládají i moji zaměstnanci. Ke každému klientovi je vždy třeba přistupovat individuálně. Emoce z naší strany nejsou na místě, musíme udržet chladný, ale profesionální přístup. Na pozůstalé netlačíme, dáváme jim dostatek prostoru, aby se rozhodli, co všechno si budou přát. U nás platí pravidlo, že vše je o domluvě. Považujeme za důležité je i namotivovat do dalšího života. Emoce nejde nosit domů, že ne bych žádné neprožíval, ale zůstávají v práci.

Do rozhovoru vstupuje Ludmila Prášilová, administrativní pracovnice tachovské pobočky: První setkání s pozůstalými jsou různá. Musíme na ně působit psychologicky, odfiltrovat všechny emoce a přistupovat k pozůstalým citlivě až jemně. Někdo jen mlčí. Jiný se na nás třeba zlobí, že mu někdo zemřel. I na to jsme připraveni, nemáme to nikomu za zlé, od toho jsme zde.

V jakých cenových relacích se pohybujete? Jaký jste měl nejdražší obřad?
Vše je o domluvě. Nejlevněji vyjde tzv. bezobřad. Tady se cena pohybuje kolem 20 tisíc. U nás obřad ještě nikdy nepřekročil sto tisíc, nejdražší, co si vzpomínám, byl asi za 86 tisíc, kdy se s pozůstalým loučila romská rodina.

Je větší zájem o pohřby s obřadem nebo bez obřadu?
V současné době je větší zájem o poslední rozloučení mimo obřadní síň. Možná tomu napomáhá i skutečnost, že lidé jsou bez víry. Pokud zemře člověk starší 80 let, rodina volí obvykle rozloučení v rodinném kruhu. Ale také jsem zažil, kdy se na přání rodiny konalo poslední rozloučení v kostele, kde se sešli jen čtyři rodinní příslušníci. Největší pohřeb, co jsme připravovali a zažili byl pohřeb majitele pivovaru, kde se sešlo kolem pěti stovek smutečních hostů.

Zaskočilo vás někdy nějaké přání pozůstalých?Tak asi nejzajímavější požadavek, který jsme však nemohli časově zvládnout splnit, byla zlatá rakev. Přestože se tohle přání vyplnit nepodařilo, nakonec vše dopadlo ke spokojenosti všech. Jinak jde spíše o netradiční hudbu. Zesnulým starým rockerům často nechávají pozůstalí zahrát např. Metallicu, Iron Maiden a další rockové kapely. Připravovali jsme pohřeb plný operních árií i pohřeb plný písniček od Karla Gotta. Jak už jsem zmínil, umíme i videoprojekce, případně řečníkovi dáváme hudbu do podkresu, prostě vyhovíme, jde-li to, našim zákazníkům ve všem. Jednou si pozůstalí přáli dát zesnulému na poslední cestu do rakve dvě basy piv a šest lahví vodky. Běžně dostávají pozůstalí do rakve několik mincí pro převozníka.

Býváte i svědky rozepří a hádek mezi pozůstalými?
Ano, není to ojedinělý případ, často jedna strana nechce, aby se druhá o úmrtí člena rodiny dozvěděla, výjimkou nebývá skutečnost, kdy nechtějí uvést všechny členy rodiny na parte. Jsme svědky často nehezkých dohadů.

Různé etnické skupiny či národy, které u nás žijí, mají jiné tradice. Setkáváte se s nimi a jak na vás působí?
Odpovídá společník Petr Šimeček: Mne doslova fascinují a za nejhezčí považuji vietnamské pohřby. Konají se u otevřené rakve, kdy je tělo obloženo dary od příchozích , k tomu jsou zapáleny vonné svíčky. Každý z truchlících pronese svoji řeč, zesnulému se pokloní, donese mu k rakvi nějaký dar nebo jídlo a zase si od něj něco vezme. Pro ně je to několikahodinová událost.

M. Valko: Jsme správci obřadní síně v Plané a správci hřbitova v Mariánských Lázních, proto připravujeme i tyto obřady. Jakmile chystáme pohřeb vietnamského zesnulého, více akcí na ten den neplánujeme.

Dostává se vám zpětné vazby za vámi odvedené služby?
Ano, jednak se klientela vrací a mnozí noví klienti přicházejí na doporučení. To nás těší.

Ludmila Prášilová: A také dostáváme spoustu děkovných emailů.