Mohlo to být ráno jako každé jiné. Nad ukrajinským městečkem Stryj právě svítalo a mladá nutriční poradkyně Iryna Yurtsivová se chystala odvézt své tři děti do školy a školky. Pak měla namířeno do práce, do svého fitness centra uprostřed města. Během dne ji čekaly ještě další pracovní schůzky. Ze zvyku se rychle podívala na mobilní telefon, aby si upřesnila, kdy a kde má být. Záplava sms zpráv od kamarádek a známých ji vyděsila, aniž by ještě věděla o co jde. Bylo 24. února 2022 a válka na Ukrajině právě začala. „Pamatuji si ten hrozný strach a nejistotu. Věděli jsme sice, jaká byla situace v týdnech před tím, ale na tohle se nedá připravit. Byl to šok a strach o naše děti," vzpomíná Iryna.

Během dne se rozhodli společně s manželem Andriem, že z města ujedou. Město Stryj je sice v západní části Ukrajiny, asi 70 kilometrů od Lvova, ale vzhledem k některým důležitým objektům v okolí se město mohlo stát dalším z možných cílů ruského bombardování. Nebylo tedy nač čekat. Zabalili nejnutnější věci, jídlo, hračky a doklady a po dvou dnech jízdy s malou přestávkou na hranicích byli v Plzni. Aspoň že manžel Iryny mohl vzhledem k početné rodině odjet společně s nimi. A proč právě do Plzně? „Mám tady už několik let maminku, pracuje tady. Takže o jiné variantě jsme ani neuvažovali. A hlavně jsme si mysleli, že sem jedeme na týden, možná na dva. A že se situace uklidní a my se zase vrátíme.” Na Ukrajině zůstal Irynin tatínek, babička a prázdný dům, který si stihli s manželem krátce před začátkem války postavit.

Po prvních týdnech nejistoty v Plzni ale nejstarší dcera nakonec nastoupila do školy, menší děti do školky. Iryně dělají jen radost. „Mluví už skvěle česky, není poznat, že se tu nenarodily. Starší dcera chodí do hudebního kroužku a na plavání. A zatím má samé jedničky, kromě češtiny,” usmívá se Iryna. Sama mluví česky také výborně. „Když jsme měli s manželem čas, chodili jsme na intenzivní kurzy, 120 hodin měsíčně od Úřadu práce. Chceme v tom pokračovat, ale už to teď nejde tak často.”

A stáli před rozhodnutím, co dál, protože s návratem do vlasti nemohli v nejbližších měsících počítat.

Doma na Ukrajině se Iryna v době covidu naučila pomocí on-line kurzů vařit čokoládu. Pořídila si drahý stroj na její výrobu a chystala se prodávat čokoládové bonbony ve svém fitness klubu. A protože se zabývá zdravou výživou, mělo jít o sladkosti ryze veganské a výhradně bez cukru a lepku. K tomu však už nedošlo. Válka všechny plány překazila. Takže nyní padlo logické rozhodnutí pokračovat ve výrobě v Plzni. Zbývalo vyřešit převoz přístroje z Ukrajiny a najít vhodný prostor. Pomohli přátelé. Díky manželovým rodičům a ochotě ukrajinského řidiče autobusu se těžký přístroj přivezl do Plzně a zázemí a prostor pro vaření nabídla Iryně ve svém cukrárně její plzeňská kamarádka.

Podnikání tak mohlo začít. Irynin manžel sice pracuje na Borských polích, ale večer připravuje čokoládu a Iryna pak z ní vyrábí zdravé sladkosti. „Jsme na začátku, zatím prodáváme tady v cukrárně, přes FB a instagram. Byli jsme i na farmářských trzích zde v Plzni. A jezdíme i na čokoládové festivaly, abychom hned na místě věděli, jak to lidem chutná,” vysvětluje Iryna.

Svým dětem však normální čokoládu nezakazuje, i když to nevidí ráda. „Normální je přece ta zdravá, ale když někdy ochutnají tu běžnou, nezlobím se na ně,” usmívá se.

Zatím sdílí prostor malé prodejničky spolu se svou kamarádkou, ale určitě by do budoucna chtěla mít vlastní větší prostory, aby se výroba sladkostí mohla dál rozvíjet. Zároveň ale stále pozorně sleduje situaci ve své rodné zemi. Že by se ale vrátila se svou rodinou domů v případě ukončení války, o tom zatím přesvědčená není. V Plzni našli s manželem i dětmi svůj nový domov.