„Původně jsem se v Plzni vyučil řezníkem. Po vojně jsem se tomuto řemeslu věnoval tady na západě Čech asi tři roky. Jenže jsem bral málo na to, abych uživil rodinu. Takže jsem si pročetl inzeráty, oprášil němčinu a vyrazil jsem za hranice hledat práci,“ začíná své vyprávění úspěšný podnikatel Petr Neuman.
Jako řada dalších mladých lidí, kteří měli po převratu čerstvě výuční list, měl náhle možnost podnikat. Na rozdíl od řady vrstevníků se ale Petr Neuman odmítl spokojit s něčím, co pro něj byla malá výzva. Mohl sedět v obchodě, prodávat párky a pak chodit s čistou hlavou domů a brblat u piva, že je to všechno nanic. Jenže on se rozhodl jinak. Měl svůj sen a chtěl si ho splnit…
„Začínal jsem v Rakousku v bourárně masa. Bylo mi jedno, co budu dělat za práci, klidně bych tam byl i zametal, kdyby mi za to dobře zaplatili. Ale získal jsem práci v mém oboru, a to byl skvělý začátek. Pak jsem přešel do Německa, kde jsem dělal řezníka, až jsem zakotvil na hovězí bourárně masa, kde jsem založil mou první firmu, která fungovala až do roku 2016,“ vzpomíná Neuman, který se řídí heslem, že není možné čekat, až si vás najde štěstí, ale je potřeba pracovat, riskovat a stále se posouvat dál.
Splněný sen z dětství
Aktuálně Petr Neuman provozuje Pivovarský dvůr Plasy, restauraci Rudolf II., v gotickém sklepení má bar a palírnu, k tomu 17 pokojů a korunovační sál, kde pořádá svatby, oslavy a večírky až pro sto lidí. Součástí je i příjemný wellness. K tomu všemu tu vybudoval i zoo s minigolfem.
„Naproti přes silnici v areálu kláštera máme Knížecí pivovar Plasy, který jsme otevřeli v roce 2015. Děda mi dříve vyprávěl, jak to bylo skvělé a že je smutné, že to komunisti zavřeli. Tehdy jsem si vzal do hlavy, že jednou opět vrátím slávu knížecímu pivovaru, a stalo se,“ vypráví Neuman, který i po koronavirových opatřeních dále provozuje také známý plzeňský Kulturní dům Šeříkovka.
„Vládní opatření o uzavření provozoven nás zasáhla krutě. Vlastně mi zavřeli všechno, nešlo zachraňovat jedno podnikání druhým. Nejhorší to bylo pro naši zoo, protože jsme náhle byli bez koruny příjmu, ale náklady běžely dál, protože zvířata prostě žrát musí. Tady musím říct, že nám hodně pomohly některé obchodní řetězce, které nám věnovaly pravidelně potraviny, a pomohl nám také kraj a veřejnost. Bylo až dojemné, když nám třeba důchodci poslali část své penze nebo děti ze škol udělaly sbírku a vybraly ve třídě třeba i 50 tisíc pro zvířátka,“ vzpomíná podnikatel na těžkou dobu.
Přání do budoucna
A má tento muž, který si splnil své dětské sny, ještě nějaké přání do budoucna? „Líbilo by se mi ještě více rozšířit zoo. Nyní budujeme další výběhy a přibude také relaxační zóna, kde bude brouzdaliště pro děti, výběhy s kozičkami a králíky pro ty nejmenší návštěvníky a také nové sociální zázemí. Mým snem by bylo mít tu i tučňáky a žirafy, ale to je hodně časově i finančně náročné, tak uvidíme,“ uzavírá Neuman s tím, že hlavně věří, že po něm jednou potomci převezmou žezlo a budou jeho podnikání udržovat dál.
72
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
