Přijal jste pozvání na pražský Žofín na prezentaci italských vín. Jaký máte k vínu vztah?
K vínu mám a vždycky jsem měl pozitivní vztah jako ke kulturní veličině. Tento večer je důkazem toho, že víno je nejen obchodní, ale i kulturní fenomén, který spojuje lidi, v tomto případě i národy. Nejen že se sejdou Pražáci a Moraváci ve sklípku, ale i Češi a Italové, a taky je to paráda.

Jaká vína preferujete?
Osobně jsem měl vždycky radši červená vína, a čím těžší a zemitější, tím lepší. Vždycky mě bavilo s nimi ve sklenici dlouho točit, pak je nechat ustálit a mezitím k nim různě čichat. (smích)

Pády a vzestupy Marka Ztraceného jsou jako podle hollywoodské šablony.
Marek Ztracený: Kdysi jsem vystoupil „pod vlivem“. Pak jsem to skoro obrečel

Absolvoval jste někdy nějaké školení? Spousta lidí kvůli tomu jezdí do sklípku na Moravu…
Spousta lidí tomu říká školení, já říkám, že jsem se mnohokrát ve sklípku opil, a vím, že když jsem toho nevypil moc, druhý den mi nebylo tak špatně. (smích) Ale jestli jsem se u toho naučil poznávat vína, to tvrdit nechci. Za sebe můžu jen říct, že je určitě dobré se vystavovat místům, kde lze ochutnat vína kvalitní, protože musím říct, že můj první zážitek, kdy jsem poznal, že červené víno může mít velké spektrum chutí a dalších specifik, byl, když mě kamarád Sicilan, který měl na Starém Městě pizzerii, pozval k sobě na víno, kde jsem mohl různě ochutnávat a nebyl jsem stresovaný tím, že si musím vybrat jednu lahev. Byl to pro mě zásadní a nezapomenutelný zážitek. Člověk už pak ví, po čem sáhnout.

Stalo se vám někdy, že vám číšník přinesl láhev, vy jste ochutnal a víno vrátil?
Mně konkrétně ne, ale myslím, že jsem u takové situace byl. Důležité je pak vědět, jak to zdůvodnit. Říct, že jsem netušil, že bude tak kyselé apod., asi není úplně vhodné. Může se samozřejmě stát, že tam je korek, ale ani to někdy nemusí být úplně důvod k výměně lahve.

Mluvíte jako znalec…
No, znalec… Jsem znalec v pozici nehrajícího kapitána. Už bych mohl dělat maximálně degustátora. Teď jsem pět let v režimu, kdy víceméně vůbec nepiju alkohol, ale umím si ho užít i s tímto odstupem. A jak vidíte, mluvím dlouho a skleničku mám pořád stejně prázdnou. Dokážu to líp okecat než toho vypít. (smích)