Už v polovině září ji v této roli opět budeme moci vidět v Divadle Viola. A pokud byste se chtěli o Boženě Němcové dozvědět i něco dalšího, můžete až do 31. prosince navštívit v obchodním domě Kotva v Praze výstavu Svět pohádek Boženy Němcové, které je Táňa patronkou. 

Text přinesl přední lifestylový magazín Story.

Najdete si v dnešní době čas ještě otevřít knihu pohádek?Abych byla upřímná, moc ne. I když díky mé práci spoustu pohádek načítám, takže takové ty modernější, které zrovna vznikly, díky profesi jo. Nejmladší syn Lojzík je ještě malý, ale u něj už v tom čtení nejsem tak pravidelná jako dřív. Jak byl lockdown, tak už mě večer moc nepotřeboval, když mě viděl celý den (smích), ale někdy má za úkol číst mu nejstarší syn a někdy si to vychutnám i já a pohádku jim přečtu třeba všem dohromady.

Spousta lidí má Boženu Němcovou spojenou s povinnou četbou. Máte to také tak?
Asi jsem to tak měla do doby, než jsem začala hrát Boženu Němcovou ve Viole. Už jsem znala z dřívějška její knihy, a hlavně film Babička v obou zpracováních – černobílý i barevný. Byla jsem její obdivovatelka, ale díky tomu představení jsem se prokousala jejím životem a zjistila, jak opravdu těžký osud měla, a vlastně to objevuji pořád a pořád. Je to taková nekonečná studna.

Když zavzpomínáte na svá školní léta, byla jste ta, která četla všechnu povinnou četbu, nebo jste to trochu flákala?
Musím říct, že jsem byla slušná a zodpovědná. Myslím, že jsem všechnu povinnou četbu přečetla, ale měla jsem to usnadněné i tím, že moje maminka byla knihovnice a opravdu velká knihomolka, takže všechno věděla. A když jsem něco nestihla, tak mi to poradila a nadiktovala. (smích)

Když přišla již zmíněná nabídka do Violy, byla pro vás výzva hrát velikánku českých dějin?
Byla to velká výzva. Navíc ta hra je skvěle napsaná. Je ještě trošku archaickým jazykem. I to je pro herce těžké, protože je to ve staročeštině, ve které se už moc nehraje, ale divák Violy je trochu náročnější a je na takové kusy zvyklý, takže to pro mě byla jednoznačně výzva. Zároveň jsem to brala tak, že to ke mně přišlo z nějakého důvodu, a tím, že už to hrajeme tak dlouho a stále je o to zájem, si myslím, že jsme se s tím s mými kolegy poprali dobře, a máme to představení rádi. Jezdíme s ním po celé republice.

Kde vás diváci momentálně mohou vidět?
Kromě letní scény Divadla Viola také na letní scéně Divadla Ungelt, kde hrajeme už starší představení s Jirkou Langmajerem Skleněný strop. A hlavně tam hrajeme věc, kterou jsme nazkoušeli s Vojtou a jmenuje se Slepice na zádech. Je to taková jevištní groteska. Celé to vzniklo na popud ředitele divadla Milana Heina, a to proto, abychom diváky po tom náročném roce trochu pobavili. Abychom zažili večery, kdy se divák bude smát, užije si to a zapomene na věci kolem.

Vzhledem k tomu, že jste s Vojtou manželé, nevnášíte tam trochu improvizace?
Ještě to nehrajeme tak dlouho, takže si nejsme úplně jistí v kramflecích, ale tak to bývá, že čím si je člověk jistější, tím víc začíná zlobit. Na to se samozřejmě trochu těšíme, protože je to takové okořenění toho představení, dělat si tam naschvály. A myslím, že se na to těší i diváci.

Loňský rok nebyl pro herce vůbec jednoduchý. Jak jste ho strávila?
Těsně před koronou jsem si dala rok volna, takže po všem, co se během korony dělo, jsem toužila – být doma, vařit, starat se o děti. Že to bude za tak nepříjemných okolností, to jsem samozřejmě nečekala, nicméně to splnilo to, co jsem chtěla, a to je odpočinout si a nabažit se rodiny. A teď zase vzhůru do práce a mezi lidi.

Spousta herců sledovala seriály, četla… Co vy?
My jsme trávili hodně času na chalupě, kde jsme pracovali a dělali, co bylo zapotřebí. Já nejsem moc na sledování filmů, protože pak zapínám moc hlavu, obzvlášť tedy u českých filmů a seriálů, protože tam hned vidím kolegy a vidím tam chyby. Jsem takový kritik. (smích) Takže spíš koukám na cizí věci, u kterých jsem ráda, když mě vtáhnou a zapomenu na profesi. Ale dobu volna jsem využila hlavně tak, že jsem hodně četla. Jsme milovníci knih, pořád nějaké nakupujeme. Máme jich obrovské hromady a konečně na ně došlo.