Cestovat vesmírem jde i bez kosmické lodi, tvrdí studie. Může to spasit lidstvo

Jak může civilizace v případě krize uniknout ze své domovské planety? Autorka nového výzkumného článku v International Journal of Astrobiology Irina Romanovská říká, že cestovat po vesmíru jde i jinak než dosud známými způsoby. Mimozemské civilizace, které jsou v tuto chvíli vyspělejší než ta naše, k tomu podle ní možná ani nepotřebují kosmické lodě.

Mezihvězdná MHD

Místo toho používají volně plovoucí planety, známé taktéž jako toulavé či "darebné" planety. „Je možné, že mimozemské civilizace využívají tyto planety jako mezihvězdnou dopravu k dosažení, prozkoumání či kolonizaci planetárních systémů,“ upřesnila Irina Romanovská, profesorka fyziky a astronomie na Houston Community College. O její teorii informuje server Science Alert.

Vědec přišel na to, jak cestovat časem. Výzkum jeho slova potvrdil

Podle této teze mohou mimozemské civilizace tímto způsobem cestovat do jiných vesmírných systémů nebo unikat existenčním hrozbám.

Volně plovoucí planety vědci doposud považovali za temné, studené a nehostinné. Podle Romanovské však nabízejí i některé výhody. „Volně plovoucí planety mohou poskytovat konstantní povrchovou gravitaci a velké množství prostoru i zdrojů. Nabídnout mohou vodu jako spotřební zdroj nebo ochranu před kosmickým zářením,“ popsala vědkyně.

Vyspělá civilizace by tak na této "nezbedné" planetě také mohla rozvíjet zdroje energie a změnit dosud nehostinný vesmírný objekt v území, jež podporuje život. Autorka ve své studii v tomto směru nastínila několik scénářů, v rámci nichž by mimozemské civilizace mohly výhod těchto volně plovoucích těles využít.

Vizualizace toulavé planety:

Scénář č. 1: Jak stopnout planetu

První scénář zahrnuje toulavou planetu, která náhodou letí kolem domovského světa civilizace. Jak často k tomu může dojít, závisí na počtu těchto planet obecně. Kolik se jich ve vesmíru ve skutečnosti nachází, zatím nikdo neví. Studie z roku 2020 nicméně naznačuje, že by jich jen v naší galaxii mohlo být až 50 miliard.

A odkud všechny pochází? Většina jich zřejmě byla vytržena od svých soustav v důsledku gravitačních událostí. Dalším zdrojem může být Oortův oblak naší Sluneční soustavy, kdy se planety kvůli hvězdné aktivitě odpoutají od svých hostitelských hvězd.

Nové záběry Slunce vyrazí dech: Sonda odhalila i nový útvar

Jak často se ale toulavá planeta přiblíží k domovské planetě natolik, aby si ji obyvatelé mohli takříkajíc "stopnout"? Podle studie z roku 2015 minula Scholzova hvězda Oortův oblak naší Sluneční soustavy asi před 70 tisíci lety. Přestože jde o hvězdu a nikoli planetu, naznačuje to, že podobné objekty se skutečně objevují relativně blízko nás.

Oortův oblak je sice stále poměrně daleko od Země, nicméně pokročilá civilizace by mohla mít schopnost se k prolétající toulavé planetě přiblížit a setkat se s ní.

Scénář č. 2: Přitáhnout a nasednout

Druhý scénář zahrnuje strategii, při níž by civilizace využila technologii k nasměrování toulavé planety blíže k domovu. S dostatečným technologickým zázemím by bylo možné vybrat si objekt, který k sobě obyvatelé přiblíží, a část jich na něj „nastoupí“. Poté bude možné použít pohonný systém k nasměrování planety na bezpečnou oběžnou dráhu.

S dostatečným časovým předstihem by bylo možné také přizpůsobit planetu potřebám samotných cestovatelů, například vybudováním podzemních krytů a další infrastruktury. V budoucnu a s adekvátní technologií by šlo také změnit či přímo vytvořit potřebnou atmosféru na planetě.

Scénář č. 3: Vytipovat záchranný člun

Třetí scénář je podobný druhému a zahrnuje objekt z vnější Sluneční soustavy. Romanovská jako příklad uvádí trpasličí planetu Sedna v naší Sluneční soustavě. Planetka by se s dostatečnou technologií a časem mohla proměnit v jakousi únikovou loď. „Dokázat by to mohla pokročilá civilizace, která již prozkoumala své planetární systémy do vzdáleností alespoň 60 astronomických jednotek od svých hostitelských hvězd (jedna astronomická jednotka se zhruba rovná střední vzdálenosti Země od Slunce, pozn. red.),“ vysvětluje Romanovská.

Pentagon odtajnil informace o UFO: Hlásí čtyři sta setkání, vše prověřuje

Zde však existuje řada potenciálních problémů. Přenesení trpasličí planety ze vzdálených končin Sluneční soustavy do té vnitřní by mohlo narušit oběžné dráhy jiných planet, což by vedlo k nejrůznějším nebezpečím.

Scénář č. 4: Zachránit planetu z umírající soustavy

Čtvrtý scénář také zahrnuje objekty, jako je Sedna. Když hvězda začne expandovat a vytvářet červeného veleobra, existuje kritická vzdálenost, ve které budou objekty ze systému vyvrženy, aby nezůstaly gravitačně vázány na umírající hvězdu. Pokud by civilizace dokázala přesně určit, kdy budou tyto objekty se systému vytrženy jako volně plující planety, mohli by předem připravit a „odtáhnout“ planetu z umírající soustavy.

I tento scénář by však mohl být mimořádně nebezpečný, protože operovat takto v období prudkého úbytku hmoty z hvězdy představuje obrovské riziko.

Romanovská zároveň upozorňuje, že ve všech těchto scénářích nemá být toulavá planeta určena jako trvalý domov populace. Fungovala by spíše jako záchranný člun. „Tyto planety jsou velmi izolované a mají mnohem méně zdrojů než planety ve Sluneční soustavě. Neexistuje zde například žádná sluneční energie, žádná roční období či den a noc. Žádné rostliny ani zvířata, dokonce ani bakterie. Tyto planety by byly prostě jen prostředkem k dosažení cíle,“ vysvětlila odbornice.

Vesmírní stopaři

Namísto trvalých domovů by tak tyto volně plovoucí planety sloužily například jako mezihvězdný transport k dosažení kolonizace jiných planetárních systémů. „Je možné, že už nyní existují vyspělé civilizace, které se tímto způsobem rozšiřují po galaxii a kolonizují další planety. Tímto způsobem může rodičovská civilizace vytvořit jedinečné a autonomní dceřiné civilizace obývající různé planety, měsíce nebo rovnou oblasti vesmíru,“ uvedla.

Podle Romanovské tak možná daleko ve vesmíru existují civilizace vesmírných stopařů, kteří už nyní obývají vícero planet. Lidstvo je přitom oproti těmto potenciálním mimozemským suverénům stále v rané fázi, ať už jde o mezihvězdné cestování či ochranu před případnými katastrofickými scénáři, které by ohrožovaly Zemi.

Přestože se tedy takovéto cestování na toulavých planetách zdá v současné době a za nynějšího technologického pokroku přitažené za vlasy, Romanovská říká, že díky těmto teoriím máme možnost hlouběji poznat případné mimozemské civilizace. Ty totiž při cestování na těchto uličnických planetách mohou zanechávat nejrůznější stopy, které lidstvo časem může odhalovat.

Stopy po mimozemšťanech

Podle Romanovské mimozemšťané při cestování na těchto planetách mohou zanechávat nejrůznější artefakty a takzvané technopodpisy, které mohou dokládat jejich přítomnost. Může jít například o elektromagnetické emise, cyklotronové záření nebo infračervené emise. Odhalit přítomnost jiných civilizací by mohlo také zkoumání atmosféry.

Takový druh výzkumu je nicméně pro lidstvo teprve na startovní čáře. Astronomové stále ani nevědí, kolik toulavých planet ve vesmíru existuje, nebo zda jsou soustředěny v některých oblastech galaxie.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba pořídil první snímky. A vyrazil astronomům dech

Pomoci by v blízké době mohla nová observatoř Vera Rubin, která má být uvedena do provozu v roce 2023. Největší dalekohled, který kdy lidstvo vytvořilo, bude snímat celou oblohu v extrémně jemných detailech. Bude tak skvělý pro detekci přechodných jevů ve vesmíru a zaznamenat může právě i toulavé planety, které se přiblíží k naší Sluneční soustavě.

A jak už bylo naznačeno, existuje možnost, že některé z těchto planet budou vykazovat právě neobvyklé emise či další záhadné jevy, které nám dají odpověď na to, zda už nějaká vyspělejší civilizace v minulosti vyvinula herkulovské úsilí, aby díky vesmírnému stopu unikla hrozbám ve své domovině nebo prostě jen rozšířila své potomky napříč vesmírem.